2. kapitola

25. dubna 2013 v 9:33 | Sienna Parvani Spenser |  Kapitoly
Ahoj zlatíčka, tady máte 2. kapitolu. Doufám, že se bude líbit a zanecháte alespoň nějaký ten komentík.



Nevěřícně koukám na ženu ve dveřích, kterou jsem sedm let neviděla. Skoro bych jí nepoznala, kdyby mi nebyla tak trochu podobná.
"Mami?" zeptám se nevěřícně.
"Rose? Co ty tady děláš?" její hlas je úplně bez emocí.
"Co asi, studuji tady." Odpovím drze.
"To vím, ale co děláš u něj v pokoji. Navíc je vyučování." Najednou se jako stará nebo co?
"Zaprvé, je to můj přítel a za druhé, dnes jsem z odpoledního vyučování omluvena. Navíc můj baba souhlasí s mým vztahem s Adrianem. Schvaluje mi ho."
"Budu si muset promluvit s tvým otcem." Tak to mě dopálilo. Co se teď najednou bude zajímat?
"Nic ti do toho není. Je to můj život a ty nemáš právo mi do něj mluvit. Sedm let jsem tě neviděla, tak si teď nehraj na starostlivou matku." Křičím na ni. Adrian mě povzbudivě chytne za ruku a jemně se na mě usměje. Matka se netváří nadšeně, ale on je moroj a navíc synovec královny a tak mu nemůže nic říct. Vypadá to, že už se nemá k tomu, aby promluvila, ale ani k tomu aby odešla, tak jí trochu pošoupnu.
"Kvůli něčemu si za Adrianem přišla ne?" připomenu jí jízlivě.
"Pane Ivaškove, byla jsem služebně poblíž a tak mě královna pověřila, že vás mám přijet zkontrolovat, protože jste se jí už týden neozval. Prý už budete vědět." Na mě už se ani nepodívá. Jak jinak.
"Vzkažte mé milované pratetě, že se jí určitě dnes ozvu. Děkuji vám strážkyně Hathawayová." Řekne mé matce a tím jí dává jasně najevo, aby vypadla. Zdá se, že pochopila, protože jen přikývla a odešla z pokoje. Konečně jsme byli sami.
Najedli jsme se a pak se jen tak společně rozvalovali na pohovce a sledovali spolu filmy na DVD. Bylo to nádherné odpoledne, ale já se potřebovala vybít a chtěla jsem něco dělat.
"Lásko, potřebuji se nějak vybít, zabavit se. Půjdeš se mnou okouknout tělocvičnu, šla bych si zacvičit." Zeptám se ho a on se zářivě usměje.
"Zlatko, znám lepší způsob jak se zabavit, hmmm." Poví svůdným tónem.
"Adriane, teď ne. Až potom ano. Pojď se mnou, budeš mi držet pytel."
"Dobře, ale jen kvůli tobě." Řekne a vstane z pohovky, aby mě doprovodil.
Pomalu jdeme cestou k tělocvičně a on si mě u toho drží kolem ramen, aby každý věděl, že patříme k sobě. Je to kouzelné, jak se o mě bojí a snaží se mě chránit, i když by to mělo být naopak. Konečně jsme prošli přes hlavní kampus a vcházíme do tělocvičny. Už je po vyučování a tak by měla být tělocvična prázdná. A měla jsem pravdu. Šla jsem se rychle převléct do věcí na cvičení a to už Adrian čekal u boxovacího pytle. Nevím, jak dlouho jsem bušila do pytle, ale najednou jsem měla takový pocit, že mě někdo sleduje. Byl to takový ten pocit, když se vám postaví chloupky vzadu na krku. Bylo to zvláštní, otočím se, ale nikoho jsem neviděla. Adrian zaznamenal změnu mého chování, protože se okamžitě zeptal:
"Děje se něco, malá dhampírko?"
"Nic, jen takový divný pocit, že nás někdo pozoruje." Vlastně mám ten pocit celý den, jen jsem mu zatím nevěnovala moc pozornosti, jelikož na mě dnes všichni koukali, ale tohle bylo jiné. Měla jsem z toho takové zvláštní mrazení v zádech. Nakonec jsem se rozhodla nevěnovat tomu moc pozornosti a děl se věnovala cvičení. Po dvou hodinách jsem se konečně rozhodla vrátit se na pokoj. Došli jsme společně k Adrianovi a opět se usadili u televize. Nevím, jak to Adrian dokázal nebo kdy to stihl, ale najednou jsme večeřeli pizzu. On mě prostě tak dokonale zná. S chutí jsem se zakousla do svého kousku a pohodlně se opřela zády o Adriana. Snědla jsem skoro celou pizzu sama a pak jsem dostala úžasný nápad.
"Zlato, co bys řekl společné sprše?" mrknu na něj.
"Jsem stoprocentně pro." Řekne a v očích mu zajiskří.
"Jen si skočím k sobě pro věci ano?" už chci odejít, když mě zastaví jeho hlas.
"Nemusíš, podívej se ke mně do skříně." Mrkne na mě. Přejde tedy k jeho skříni a nakouknu dovnitř. A k mému překvapení tam mám pár svých věcí. Dvě noční košilky, pár triček, džíny a další drobnosti, kdy tohle stihl?
"Jak si to…" řeknu a ukážu na skříň?
"Dopoledne jsem se nudil a tak jsem ti vše vybalil. Nějaké věci jsem narovnal k sobě, aby si nemusela pořád přebíhat. Stejně tak jako já mám pár svých věcí u tebe." On je prostě úžasný. Vytáhnu ze skříně jednu noční košilku a zamířím do koupelny. Když se na ní pořádně podívám, zjistím, že jsem jí ještě nikdy neviděla. Zvednu jí v ruce a tázavě se podívám na Adriana, který se jen usměje.
"Trochu jsem nakupoval, když jsem tu byl bez tebe. Byla tu nuda." Musím uznat, že košilka je velmi krásná. Vršek je celý z černé průsvitné krajky, která končí pod prsy a pak se na ní napojuje růžový satén. Košilka je asi do půlky stehen a já vím, že v ní budu vypadat sexy. Pomalu se přesunu ke sprše, ale to už mě obejmou jeho silné ruce a pomalu mi pomáhají dolů s oblečením. Otočím se na něj a taky ho začnu pomalu svlékat. Mezitím se natáhne za mě a pustí sprchu. Voda začne stékat z hlavice dolů a to už na sobě nemáme žádné oblečení a zamíříme pod ní. Je krásně horká až z ní stoupá pára a naše rozpálená těla se k sobě tisknou v očekávání. Je to smyslné. Horká voda všemu dodává na vášnivosti.
Když vše skončilo, naše těla byla celá scvrklá z horké vody. Pomalu jsme se osušili a já si vyzkoušela novou košilku od Adriana. Byla opravdu nádherná. A asi jsem v ní vypadala vražedně, protože Adrian se tvářil, že by jí ze mě nejradši zvonu svléknul a zopakoval si to.
"Nech si taky něco na zítra." Povím mu laškovně.
"Neboj, na zítra si taky nechám." Rozejde se ke mně a začne mě líbat na krku. Jemně ho odstrčím a řeknu:
"Vážně, Adriane, musím jít spát, ráno vstávám. Zapomněla jsem zavolat otci, aby mi zařídil jen hodiny boje. Všechno, co tu učí, jsem se učila ještě doma a tak si chci ráno pospat. Ale zítra tam ještě musím." Řeknu trochu naštvaně. Jak jsem na to mohla zapomenout sakra. Přejdu k posteli, lehnu si a chci jít spát. Adrian si lehne vedle mě, přitáhne si mě do náruče a dá mi pusu na čelo.
"Dobře, malá dhampírko, jen spi a kdyby ti tvůj otec nechtěl pomoct, tak ti taky můžu pomoct." Vím moc dobře, jak to myslel. Mezi jeho schopnosti patří i ovlivňování lidí. Nejsem moc ráda, když to dělá, ale tohle by mi pomohlo. Ještě uvidím, ale co by můj otec neudělal pro svou malou holčičku. Vždyť mi i dovolil chodit s královským morojem. Určitě mi to zařídí.
"Myslím, že to nebude potřeba zlato. Dobrou noc. Miluji tě." Ještě ho krátce políbím, položím hlavu na jeho rameno a chci usnout.
"Miluji tě." Políbí mě do vlasů. "Ještě rychle navštívím tetu a taky půjdu spát." Jen kývnu hlavou na souhlas a pomalu začínám usínat. Najednou se ocitnu na krásném slunečném paloučku někde uprostřed lesa. Rozhlížím se kolem sebe, ale nikoho nevidím. Z ničeho nic mě ze zadu obejmou něčí ruce. Jeho vůni bych poznala kdekoliv. S úsměvem se otočím na mého přítele.
"Zlato, spím vedle tebe, proč mě ještě taháš do snu?"
"Nechci tě budit. Mluvil jsem se svojí pratetou a asi se něco děje. Nechtěla mi toho moc říct a já měl to víno, tak jsem jí nemohl ovlivnit, bylo by toho moc najednou. Ale byla taková roztržitá, naštvaná. Netuším, co by to mohlo být, ale nějak cítím, že se blíží problémy." S těmito slovy se sen rozplynul a já spala až do rána.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | Web | 25. dubna 2013 v 16:58 | Reagovat

Já už se těším, až se Rose potká s Dimitriem, doufám, že to bude brzo :-)

2 supercrazy7 supercrazy7 | Web | 25. dubna 2013 v 18:03 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka. Rychle další !! :-D

3 Tessinka Tessinka | 25. dubna 2013 v 20:25 | Reagovat

Miluju scény Adriena s Rose, ale doufám že celý příběh nebude jen o romantice, ale bude tam i nějaká ta akce ;D jinak moc povedená kapitolka !!!! rychle další !

4 sincerity sincerity | 26. dubna 2013 v 15:25 | Reagovat

moc pěkné :-)

5 Tessinka Tessinka | 28. dubna 2013 v 15:31 | Reagovat

Přidej nám prosím rychle další !! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama