4. kapitola

1. května 2013 v 18:03 | Sienna Parvani Spenser |  Kapitoly
Holky, tak když je dneska toho prvního května, tak vám dám další kapitolu, doufám, že se bude líbit. Půjčila jsem si jeden malý nápad z knížky, tak snad se nebudete zlobit. Přeji příjemné čtení.



Tentokrát jsem zvolila jinou taktiku a to vyčkávat až zaútočí první. Vypadá to, že zamýšlí to samé a tak kolem sebe zatím jen kroužíme a pozorujeme jedna druhou. Nakonec moje matka zaútočí. Je to velmi vyrovnaný boj, ale ona má navrch. Snažila jsem se vyhnout jednomu jejímu výpadu, skrčila jsem hlavu a uhnula jí na stranu. To asi nečekala, protože v ten samý moment její pěst vystartovala směrem, kde jsem teď měla hlavu a udeřila mě přímo do oka. Spadla jsem na zem a zlostně na ní koukala.
"To jsi udělala naschvál! Jak si jen mohla?" křičím na ni a snažím se jí obvinit.
"Rose, já jsem nechtěla, byla to nehoda." Řekne lítostně a chce se ke mně sehnout. Já však vyskočím na nohy a jdu od ní pryč.
"Jo, jasně, nehoda. To ti tak budu věřit. Nech mě být. Vůbec nevím, co se o mě staráš, když si to celý život nedělala." S těmito slovy odcházím z tělocvičny a je mi jedno, že hodina ještě neskončila. Ani se neobtěžuji s převlékáním. Jen svoje věci hodím do batohu a jdu pryč. To mě musela ztrapnit před celým ročníkem a ještě k tomu hnedka první den. No jo, celá moje matka. Slavná Janine Hathawayová. To jí je podobné. Celou cestu mám takový pocit, jak kdyby mě někdo pozoroval, ale když se rozhlédnu kolem, nikoho nevidím. Rose, ty tomu dáváš. Ještě začneš bláznit, pokárám se v duchu. Dojdu do ubytovací části a chci jít za Adrianem. Zaklepu u něj na dveře, ale nic se neozývá. Vezmu tedy za kliku a otevřu. U sebe v pokoji není. Že by už byl u mě? Přemýšlím. Otevřu dveře k sobě na pokoj, ale tady taky není. Kde se jen může flákat? Jdu tedy k sobě a hned zalezu do sprchy. Teplá voda uvolní všechny moje svaly a dělá mi dobře na tělo. Vylezu až asi po půl hodině a obléknu si džíny a tílko. Na vrch ještě mikinu a plácnu sebou na postel. Jen koukám do stropu a přemýšlím nad mojí matkou. Sedm let jsem jí neviděla a najednou hned dva dny po sobě. Něco není v pořádku, jinak by tu už nebyla. Najednou se dveře mého pokoje otevřou, vejde dovnitř Adrian.
"Ahoj Adriane, kde jsi byl? Hledala jsem tě."
"To jsem ti tak chyběl malá dhampírko? Neboj, byl jsem jen v knihovně, hledal jsem tu nějaké informace o éteru, když má dnes přijít Lissa. A jak to, že ty už jsi tady. Chtěl jsem tě překvapit a počkat tu na tebe." Zvednu hlavu a než stačím odpovědět, skočí mi do řeči: "Pane bože, co se ti stalo?"
"Co myslíš?" zeptám se nechápavě.
"Ten monokl na oku? Kdo ti co udělal. Já si to s ním vyřídím." Přejdu k zrcadlu a opravdu se mi tam začíná rýsovat monokl. No super, zítra to bude úplně fialové.
"V tom případě si to můžeš vyřídit s mojí matkou. To mi udělala ona. Asi se rozhodla, že mi teď začne ničit život z blízka. Týrání na dálku už jí asi nestačilo." Adrian ke mně přejde a jemně mě políbí.
"Neboj, teď si ještě víc sexy." Znovu mě políbí.
"Adriane, čekáme návštěvu, vzpomínáš." Připomenu mu.
"Sakra, a jo. Máš pravdu. Pojď ke mně. Za chvilku přijdou." Řekne a zavede mě k sobě do pokoje. Usadíme se na pohovku a jen čekáme. U toho si povídáme o ničem a užíváme si, že jsme spolu. Vzpomenu si, že jsem chtěla zavolat otci.
"Promiň zlato, jen vyřídím rychlý hovor s mým otcem ano?" přikývne. Vytáhnu telefon ze své kapsy a vytočím jeho číslo. Chvíli se nic neděje, ale pak to konečně zvedne.
"Děje se něco Kiz?" no jo pravdu, volám mu jen, když se něco děje.
"Tati, chtěla bych se tě zeptat, jestli by si mě nemohl omluvit z dopoledních vyučování. To vstávání mě zabije a navíc se učí to, co já už dávno umím. Moji učitelé mě to naučili ještě v Turecku, takže tam jsem zbytečně. Mohla bych místo toho mít třeba jednu hodinu boje navíc. Co myslíš, baba?"
"Uvidím, co se dá dělat ano dítě. Za chvilku ti dám vědět." S těmito slovy ukončí telefon. Jen se usměju na Adriana. Co by taky velký Abe Mazur neudělal pro svoji jedinou dceru, že? Telefon se asi po pěti minutách zvonu rozezvoní.
"Tati?"
"Kiz, tak to máš zařízené, od teď se učíš jen bojovat. Ještě jsem ti zařídil jednoho strážce, patří mezi nejlepší, aby tě taky doučoval v boji. Všechno se dozvíš do týdne. Zítra už na vyučování nemusíš."
"Děkuji, baba."
"Pro tebe všechno dítě." Hovor byl přerušen a já se jen usmála na Adriana.
"Zítra nemusím vstávat, zlato. Můžeme si oba pospat."
"To je úžasné." Víc si toho neřekneme, protože se ozve zaklepání na dveře. To buse asi naše návštěva. Jdu otevřít a skutečně za dveřmi stojí Lissa a Christian. Ustoupím trochu stranou a naznačím, ať vstoupí. Já se potom posadila zpátky vedle Adriana a oni si sedli naproti nám na velké polštáře. Chvíli bylo ticho, až to začínalo být trapné.
"Dáte si víno?" zeptám se, aby řeč nestála. Já moc nepiji, ale když jsem s Adrianem, to víno si dám. Lissa se zatváří zděšeně.
"Vždyť je zítra škola. To nejde. Mohli by nás chytit."
"Neboj, mě projde všechno a navíc, já zítra nevstávám." Mám z toho takovou radost, že se musím hned pochlubit. "Můj otec mi zařídil pouze bojové tréninky, protože všechno co probíráte, jsem se učila už v Turecku."
Lissa s Christianem vypadali trochu zaskočeně a Christian celou dobu nespouštěl oči z mého monoklu.
"To mi udělala má úžasná matka, když se po sedmi letech přijela zajímat, jak jsem pokročila v boji. Myslím, že ti udělala schválně." Adrian asi viděl, jak o tom nechci mluvit, proto hned převedl řeč na to, proč jsme skutečně tady.
"Sestřenko, říkala si, že zatím neovládáš žádný živel. Ale nemáš nějaké schopnosti, které by se k žádnému živlu nehodily, a přesto jsou ti vlastní?" nejdříve na něj nechápavě kouká a potom asi pochopila, jak to myslel, protože se zatvářila překvapeně, že o tom někdo ví. Ale nedala na sobě nic moc znát.
"Nevím, o čem to mluvíš."
"Tak já budu mluvit narovinu. Já taky nemám žádnou specializaci, ale umím vidět aury lidí a nabourat se lidem do snů. Taky dokážu použít velmi silný nátlak, kterému se nejde bránit. A vidím tvoji aura, je stejně zlatá jako ta moje, to znamená, že ovládáš stejný živel jako já. U dvora jsem po tom trochu pátral a zjistil jsem, že by se mělo jednat o pátý, již zapomenutý živel. Říkalo se mu éter. Tak kápni božskou a řekni, co ty umíš." Lissa se tvářila překvapeně, ale pak se asi rozhodla, že nám může věřit.
"Dobře, radši ti to ukážu." Řekla a přešla ke mně. Natáhla ruku nad mé oko a jemně ho přikryla dlaní. Najednou jsem ucítila takové zvláštní teplo po těle. Když ruku sundala, Adrian oněměl úžasem. Dlouho mu to však nevydrželo.
"Jak si to udělala?" zeptal se Lissy a pak se otočil na mě a dotkl se míst, kde jsem měla monokl. Už to vůbec nebolelo. "Lásko, tvůj monokl je pryč. Je to vyléčené."
Rychle jsem přešla k zrcadlu, abych se podívala a měl pravdu. Moje oko mělo zase stejnou barvu jako pořád.
"Co ještě umíš?" zeptal se Adrian.
"Už nic moc, jen taky mohu používat nátlak ve velké míře, dokonce na více lidí najednou, a pak už nic. Aury nevidím a nabourat se lidem do snu taky. Mohl by si mi to ukázat?"
"To musíš spát, ale večer, až usneš, tě navštívím ano? Jednou jsem něco podobného četl v jedněch legendách. Psalo se tam, že jeden moroj měl dar života a jeho láska byla zavražděna strigoji. On však k ní natáhl ruce a přivedl jí zpět k životu. Poté se mezi mini utvořilo silné psychické poutu, ale víc toho už nevím. Co ty myslíš, že bys dokázala přivést někoho zpátky k životu?" zeptal se Adrian nevině, ale Lissa přesto zbledla a mě bylo jasné, že se jí přesně tohle stalo. Zachránila někoho před jistou smrtí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 1. května 2013 v 19:59 | Reagovat

Takže je Christian nejspíš stínem políbený :D :D nádhera !! rychle další !!

2 sienna-parvani-spenser sienna-parvani-spenser | Web | 1. května 2013 v 20:41 | Reagovat

[1]: prozradím ti, že Chris to není, ale to bude překvapení do další kapitoly :-)

3 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | Web | 2. května 2013 v 12:28 | Reagovat

[2]: Nebude to náhodou Dimka?

4 sincerity sincerity | 2. května 2013 v 16:21 | Reagovat

Pěkný, už jsem napnutá, kdo to bude. :-D

5 sienna-parvani-spenser sienna-parvani-spenser | Web | 2. května 2013 v 21:42 | Reagovat

Holky, hlasujte prosím v anketě, koho by jste nakonec chtěli vidět po boku Rose? Anketu najdete po levé straně dole. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama