5. kapitola

5. května 2013 v 20:25 | Sienna Parvani Spenser |  Kapitoly
Ahoj zlatíčka, tady máte další kapitolu a chtěla bych vás upozornit, že pokud nebude více hlasů v anketě, tak další kapitolu nedám, protože jsem se sama ještě nerozhodla, jak povídka skončí a potřebuji znát vaše názory, abych mohla psát dál. Předem děkji a teď už přeji příjemné čtení.



Lissa jen seděla a nevěděla co na to říct. Asi netušila, do jaké míry nám může věřit. Co všechno mám, může říct. Ale to by nebyl můj Adrian, aby se nezeptal.
"Tobě se to stalo, že jo. To je úžasné, řekni nám o tom. Koho si vrátila mezi živé. Máte mezi sebou pouto? Jak to přesně funguje."
"Dobře, řeknu vám to. Ale až do teď jsem nevěděla, že musel umřít. My jsme o tom moc nevěděli, jen to, že cítí mé pocity a občas vidí mýma očima. Nikdy jsme nevěděli, jak pouto vzniklo nebo jak ho ovládat. Teď bychom o tom mohli vědět více. Myslím, že bude určitě rád."
"Ty máš pouto s Christianem?" to byla jediná osoba, co mě napadla.
"Ne, s Christianem ne. Před dvěma lety měla moje rodina vážnou dopravní nehodu. Přežila jsem jen já. Teda měla jsem přežít jen já. Když jsme otevřela oči, ležel vedle můj mrtvý bratr. Křičela jsem na něj, ať se probere, ale nereagoval a pak najednou otevřel oči. Asi jsem ho tedy musela oživit. Od té doby máme totiž pouto, ale je jen jednosměrné. Já mu do hlavy nevidím." Řekne a je na ní vidět, že se jí ulevilo, když to mohla někomu říct. Christian nevypadal překvapeně, ten o tom asi už věděl.
"Jaké to je?" Adrian si prostě občas nevidí do pusy. Lissa totiž vypadá, že jí není moc příjemné o tom mluvit.
"Adriane, nech toho. Nebuď tolik zvědavej." Řeknu a jemně ho dloubnu do žeber.
"To je v pořádku, mně to nevadí. Já vlastně nevím. Já ho necítím. Nevím, kdy je se mnou a kdy ne. Třeba taky teď může být u mě v hlavě a poslouchá nás. Můj bratr André je občas nevyzpytatelný. Teď je na královském dvoře, ale brzy by měl přijet na návštěvu, tak se pak můžete zeptat jeho, pokud vám něco řekne."
"Dobře, s tvým bratrem se znám ještě z dob před nehodou, pak si s ním o tom promluvím." Řekne jen Adrian.
Už bylo docela pozdě a tak se Lissa s Christianem rozloučili. Naposledy se ještě rozhlédla po pokoji, myslím, že nám trošku záviděla a já se jí upřímně nedivím. Ještě jsem jí řekla, že kdyby cokoliv potřebovala, mám pokoj hned tady vedle. Docela jsem si jí totiž oblíbila. Je milá, na to že je to královská.
Adrian se mezitím šel vysprchovat a tak jsem si pustila televizi. Přepínala jsem kanály a nic mě nezaujalo. Po pěti minutách vyšel Adrian a byl jen v boxerkách. To byl lepší pohled než na televizi. Zaujatě jsem ho pozorovala a on si můj pohled zřejmě užíval. Přešel ke mně a posadil se vedle mě. Za bradu si mě přitáhl k sobě a jemně mě políbil na rty. Jednou rukou jsem ho chytla kolem pasu a druhou mu zajela do vlasů. On si mě přitáhl více do náruče a zvedl mě. Přešel se mnou k posteli a jemně mě na ní položil. Lehl se na mě a pomalu mi začal stahovat tričko. Pak podprsenka a nakonec i kalhoty. Když jsem byla jen v kalhotkách, prohlížel si mě, jako bych byla něco božského. Zvedla jsem mírně hlavu a políbila ho. Hned mi polibek začal oplácet a to už jsem se překulila na něj a teď jsem ho vedla já. Odstranila jsem poslední zbytky našeho oblečení a laškovně ho trápila. Nevydržel to, překulil si mě pod sebe a sevřel mi ruce nad hlavou. Hladově se mi díval do očí a bylo na něm vidět, jak moc je vzrušený a mě se to líbilo. Věděla jsem, že v něm ty pocity vyvolávám já. Naše těla splynula v jedno a já jsem neokázala vnímat nic jiného. Teď by sem klidně mohla vtrhnout banda strigojů a mě by to bylo jedno. Asi bych si ani nevšimla. Jelikož jsem nemusela ráno vstávat, nemuseli jsme nikam spěchat. Mohli jsme se věnovat jen jeden druhému. Když vše skončila, cítila jsem se jako v nebi. Ležela jsem přitisknutá k Adrianovi a užívala si vzájemné blízkosti. Pomalu jsem začínala usínat. On ještě v rychlosti navštívil Lissu, která už spala, aby jí ukázal, jak tohle snění funguje a pak taky usnul.
Probudila jsem se ráno kolem desáté. Snídani už stejně nestihnu a tak se mi nechtělo ani vylézat z postele. Adrian ještě spal. Jak jinak. A tak jsem jen spokojeně prsty zkoumala jeho nahou hruď. Na jeho rtech se objevil úsměv a pomalu otevřel oči. Pohladil mě po vlasech a políbil mě na rty. Překulil se na mě a chtěl něco víc.
"Adriane, teď to nejde, za chvilku je oběd a já mám pak trénink. Ale můžeš tam jít se mnou a podívat se. Alespoň, kdyby se tam zase objevila moje matka, můžeš mi pomoct, abych nepřišla s dalším monoklem." Zdá se, že to zabralo, protože hned vztal a začal se oblékat. Taky ho následuji a obleču si své džíny, tričko a mikinu. Posadím se na pohovku a Adrian si přisedne. Chvíli se jen koukáme na televizi a pak vyrážíme do jídelny na oběd. Cestou přes kampus mám opět takový pocit, že mě někdo pozoruje. Ježí se mi z toho chloupky vzadu na krku. Rozhlédnu se kolem, ale nikoho nevidím.
"Co se děje zlato?" ptá se Adrian a chytne mě kolem ramen.
"Ale nic zlato, jen mám takový divný pocit. Nic to není." Usměju se na něj a dál pokračujeme v cestě. Před jídelnou mě zastaví hlas mých nových přátel.
"Ahoj Rose, dnes jsem tě neviděl na hodině. Kde si se flákala?" zeptal se Mason.
"Já už na dopolední vyučování nechodím. Všechno znám ještě z Turecka, a tak teď budu chodit jen na odpolední tréninky." V jeho obličeji se objevila závist. Jo, být dcerou Abeho Mazura má své výhody. Pak si ale Mason všiml osoby vedle mě a netvářil se moc nadšeně.
"Masone, tohle je Adrian Ivashkov, můj přítel. Adriane, tohle je Mason, můj spolužák."
"Ahoj, už jsem tě tu viděl, ale nevěděl jsem, že chodíš s Rose." Jeho hlas najednou není tak přátelský, jak byl předtím.
"Jo, no a co. Nic ti do toho není." Adrian se taky netvářil přátelsky a tak jsem musela zasáhnout.
"Pojď, Adriane, jdeme se najíst." Řekla jsem a zatáhla ho do jídelny. Nabrali jsme si jídlo a posadili se k volnému stolu.
"Líbíš se mu. Je to vidět na jeho auře." Promluvil po chvíli ticha Adrian. Tak proto se tak choval. Žárlil.
"Snad nežárlíš, lásko, víš, že mám jen tebe." Usměju se na něj.
"To ano, ale nelíbí se mi, jak na tebe kouká. Dnes určitě půjdu s tebou na trénink."
"Dobře, ale chtěla jsem, aby si šel kvůli mně a ne kvůli své žárlivosti."
"Samozřejmě, že jdu kvůli tobě malá dhampýrko. Jen on je další nepatrný důvod. Musím si obhlídnout případné nebezpečí. Jsi moc krásná víš, musím si tě víc hlídat." Teď už to myslel jako vtip a já se jen zasmála. V tom si k nám přisedla Lissa s Christianem a pozdravili nás.
"Adriane, můj bratr přijede za týden a rád se s tebou uvidím. Mluvila jsem s ním ještě včera a vše mu řekla. Vše s tebou probere." Řekne Lissa
"To je skvělé. Rád ho zase uvidím. S Andrém byli ty nejlepší večírky, když jsem byl ještě na akademii. Mohli bychom zase nějaký udělat." Zase plánuje nějaký večírek. V tomhle byl Adrian mistr a já jeho mejdany milovala.
"To nejde, to ti tady nikdo nepovolí." Řekla Lissa.
"Neboj, sestřenko, já myslím, že mě projde všechno. Však kdo by mi odolal, že?" řekne a bleskne po ní úsměvem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 5. května 2013 v 22:36 | Reagovat

ooo ... tak to byla vážně nádhera !!!povídka se mi začíná líbit čím dál víc ;)

2 sincerity sincerity | 6. května 2013 v 15:03 | Reagovat

Moc pěkný a originální :D

3 Tessinka Tessinka | 8. května 2013 v 19:35 | Reagovat

Kdy pak nám dáš další ?? už se nemůžu dočkat jak to bude pokračovat :)

4 sienna-parvani-spenser sienna-parvani-spenser | Web | 8. května 2013 v 20:51 | Reagovat

[3]: Holky, mám vás ráda a jsem šťastná, že čtete mojí povídku, ale vím, že jí čte víc lidí a pokud tu bude alespoň 7 komentářů od různých osob, tak dám další kapitolu ju...já vím, že spousta lidí nekomentuje, ale stačí smajlíka ju

5 Tessinka Tessinka | 10. května 2013 v 18:20 | Reagovat

Holky tak napiště nějaakej koment prosím !!

6 Val Val | 7. července 2013 v 13:59 | Reagovat

proste bozi povidka!!!!!prosim dalsi kapitolky :D  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama