6. kapitola

10. května 2013 v 20:00 | Sienna Parvani Spenser |  Kapitoly
Holky, jelikož jsem strašně hodná a Tessinka tak moc prosila, tak dám další kapitolu, ale další nebude, pokud tu nebude alespoň 6 komentářů od různých osob. Já vím, že to umíte a já jen chci znát váš názor na povídku, i kdyby měl být špatný...teď už ale příjemné čtení



"Adriane, to nesmíš. Nemůžeš zneužívat své schopnosti. To prostě nejde."
"Klid sestřenko, nikdo na mě nepřijde."
"Vážně Lisso, Adrian umí používat nátlak tak přirozeně, že nikdo nic nepozná." Asi zjistila, že nemá cenu se s námi dohadovat, protože už neodpověděla.
Po jídle jsme zamířili rovnou do tělocvičny. Šla jsem se převléknout a Adrian na mě zatím čekal před šatnami. Vešli jsme společně dovnitř, kde už byl Mason a Eddie. Adrian si Masona měřil nesouhlasným pohledem a on mu pohled oplácel.
"Zlato, to je můj další spolužák Eddie. Eddie, to je můj přítel Adrian Ivashkov."
"Těší mě." Řekne mu Eddie.
"Mě taky. Řekne nahlas a pošeptá mi: "Ten tě alespoň nesvléká očima. Toho se drž." Musím se usmát. Copak neví, že mám oči jen pro něj.
Do tělocvičny vešel Stan a hned se zaměřil na Adriana.
"Pane Ivashkove, tady být nemůžete."
"Jistě, strážce Alto. Jen jsem přišel podpořit svojí přítelkyni. Budu se jen koukat z lavičky. To snad nevadí, ne?" cítila jsem, že používá nátlak, ale nikdo si ničeho nevšiml. Při slově přítelkyně mě obejme kolem ramen, aby každý viděl, že mu patřím.
"Dobře, ale posaďte se tady a nezasahujte do výuky, ano." Zabralo to. Adrian přešel k lavičce a posadil se. My se opět měli rozcvičit a pak nás Stan rozdělil do dvojic. Tentokrát jsem byla ve dvojici s Eddiem. Po zvuku píšťalky jsme začali ihned bojovat. Byl dobrý, ale já byla lepší a tak po deseti minutách skončil na žíněnce. Obdivně na mě koukal.
"Jsi výborná, Rose."
"To mi neříkáš nic, co bych už nevěděla." Usmála jsem se na něj. Pak jsme bojovali znovu a znovu. Učitel zapískal zvonu na píšťalku, zrovna když Eddie skončil po páté na žíněnce. Tím oznámil konec hodiny a všichni se odebrali do šaten. Mě ještě zastavil.
"Rose, bojuješ výborně, ale tvůj otec ti zařídil ještě bojové doučování, jelikož na normální hodiny nechodíš. Zítra se tu máš hlásit v deset dopoledne. Vyzvedne si tě tu tvůj nový učitel a bude tě trénovat. Můžeš být ráda. Patří mezi nejlepší strážce vůbec."
"Děkuji, budu tady." Řeknu jen a s těmito slovy odcházíme s Adrianem z tělocvičny.
"Tak co, bavil ses dobře?"
"Docela jo, bavilo mě sledovat, jak pokaždé končí Eddie na žíněnce, ale měl bych větší radost, kdyby si bojovala s někým jiným a na žíněnce končil on." Jen jsem se usmála a dloubla ho do žeber. Celý můj Adrian. Odešli jsme ke mně na pokoj a já si dala rychlou sprchu. Můj přítel se mezitím rozvaloval u mě na pohovce a nevím, jak to dokázal, ale najednou vytáhl láhev s červeným vínem a každému nalil skleničku. S radostí jsem jí přijala a sedla si k němu. Po dvou hodinách, když jsme každý vypili už dvě lahve vína, někdo zaklepal na dveře. Trochu pomaleji se zvednu a jdu otevřít. K mému překvapení tam stojí má matka.
"Ahoj, Rose."
"Pojď dál." Pozvu jí dovnitř. Na pohovce se pořád rozvaluje Adrian a má rozepnutých pár knoflíků u košile. To mám na svědomí já, když jsem se nudila. Moje matka, samozřejmě jako výborná strážkyně, si toho hned všimla a měřila si ho nesouhlasným ohledem.
"Proč si tady? Škyt." Sakra. Neměla jsem pít tolik toho vína.
"Ty si opilá." Obviní mě.
"No a co, včera mě zmlátila moje vlastní matka. To je důvod k pití, nemyslíš?"
"Přišla jsem se ti kvůli tomu omluvit. Mrzí mě to, neudělala jsem to schválně. Ale jak je možné, že se v tuhle hodinu u tebe povaluje přiopilý pan Ivashkov a ty si taky na mol."
"Víš co, mami, omluvu přijímám a o víc se nestarej. Nedělala si to celý život a tak teď začínat nemusíš ano. Já o tvoji péči nestojím." To už skoro křičím. Ach jo, proč musí moje dokonalá matka všechno zkazit.
"Takhle se mnou mluvit nebudeš Rosemarie." Varovně u toho zdvihne prst. To už se konečně vzpamatuje i Adrian a jde mi na pomoc.
"Strážkyně Hathawayová, myslím, že není důvod se tady rozčilovat. Rose mi tu dělá osobní ochranku, aby se mi nic nestalo. Královna to schválila." To samozřejmě nebyla pravda a moje matka si to určitě v nejbližší době ověří, ale teď s tím nemohla nic udělat. On byl moroj a navíc to "přikázala" královna.
Jen naštvaně kývla hlavou a odešla z pokoje s prásknutím dveří.
Poté už jsme se věnovali jen jeden druhému. Bylo to nádherné a ve vinném oparu ještě více vzrušující. Poté jsem usnula vyčerpáním s hlavou položenou na Adrianovi. Zdál se mi zvláštní sen. Byla jsem v tělocvičně a s někým bojovala. Neviděla jsem mu do tváře, byl otočený zády a zdařile se zakrýval. Vím jen, že byl vysoký s delšími hnědými vlasy. A byl sakra dobře stavěný. Bojovali jsme dlouho a nikdo z nás neměl navrch. Byl to velice vyrovnaný boj. Občas udeřil on mě a občas já jeho. Při každém úderu jsem si uvědomovala jeho svalnatou hruď. Ale obličej jsem pořád neviděla. Byl jakoby v mlze. Jako by ho něco zakrývalo. Najednou mě něco vytrhlo ze spánku zpátky do reality. Otevřu oči a Adrian se nade mnou sklání a třese se mnou.
"Už jsem vzhůru, co se děje?"
"Něco se ti asi zdálo, hrozně si sebou házela ze strany na stranu a občas si mě i udeřila." Jejda, asi jsem ten sen prožívala víc, než bych chtěla.
"Promiň, to nic nebylo, nezlob se, zlato. Zdálo se mi o boji."
"Aha, tak tím se to vysvětluje."
"Pojď, jdeme ještě spát, je brzo." Bylo něco kolem šesté ráno a já odmítám v tuhle hodinu vstávat.
Oba jsme si spokojeně lehli a během chvilky zvonu usnuli. Budík mě zvonil za dvě a půl hodiny. Bylo půl deváté a já šla do sprchy. Rychle se vykoupala a umyla si vlasy. Pak jen vyčistit zuby a vyfénovat vlasy. Líčit se dnes nebudu, dám si jen řasenku. Proč bych taky měla. Kvůli nějakému strážci, to sotva. Vyjdu z pokoje a otevřu svoji skříň, vytáhnu rovnou věci na cvičení, abych se potom nemusela zdržovat s převlékáním v šatně. Jdu dát pusu Adrianovi a chci odejít, ale on svůj spánek jen předstíral. Rychle mě chytil za ruku, povalil mě na postel a lehnul si na mě.
"Zlato, dneska ne, nechci přijít pozdě."
"Dobře, ale budu na tebe čekat, a jakmile skončíš, jdeme na oběd ano?"
"Ano, počkáš na mě před jídelnou?" jen přikývl a naposledy mě políbil. Pak už jsem vyšla z pokoje a zamířila rovnou do tělocvičny. Poprvé za celou dobu co tu procházím, jsem neměla pocit, že mě někdo sleduje. Konečně se mi neježili chloupky v zadu na krku.
Pomalu otevřu dveře do tělocvičny a tam stojí muž. Je ke mně otočený zády. Je vysoký, svalnatý a mě dojde, že je to osoba z mého dnešního snu. Pak se ke mně otočí a já skoro zalapám po dechu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sincerity sincerity | 10. května 2013 v 20:44 | Reagovat

nádherný, konečnš Dimka :D

2 gotička gotička | 10. května 2013 v 21:15 | Reagovat

už když řekly prvně že jí bude vyučovat nejlepší strážce bylo mi jasný že je to  Dimka :-D  :-D

3 Tessinka Tessinka | 11. května 2013 v 10:29 | Reagovat

No začíná to být opravdu zajímavé :D :D budou i nějaké kapitolky z pohledu Dimitriho ?? Jsem totiž zvědavá co on řekne na Rose, A samozřejmě co Rose na něj ... Ale nejvíc mě zajímá co na to všechno řekne Adrien :D :D

4 Kačíí Kačíí | Web | 11. května 2013 v 14:09 | Reagovat

Úžasné,.. konečně je tam Dimka :D :D těším se na další :-D

5 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 11. května 2013 v 14:56 | Reagovat

Konečně je na scéně Dimka. Nádhera!!!:-) :-P

6 "ROSE" "ROSE" | 11. května 2013 v 17:24 | Reagovat

Dimitrij,Dimitrij,Dimitrij juchůůůů :D  :D Boží kapča :-)

7 Tessinka Tessinka | 11. května 2013 v 20:29 | Reagovat

NO když je tady těch 6 komentů , nechtěla by jsi nám zítra přihodit další kapču ?? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama