10. kapitola

21. července 2013 v 13:53 | Sienna Parvani Spenser |  Kapitoly
Ahoj holky moje, strašně moc se omlouvám....počítač doma stále nemám, ale jednorázově jsem to vyřešila a na čas vám sem něco hodim, ale bohužel bez PC nemůžu ani psát, tak že vám sem hodim co mám napsané...bude se to přidávat postupně po pár dnech ju...do té doby to snad nějak vyřešim a budu moct zase psát dál...mám spoustu nových nápadů...doufám, že se vám budou líbit...zatím papa holky moje a zase někdy




ROSE POV:
Nechápavě koukám na dveře, které se právě zabouchli za Adrianem. Vůbec tomu nerozumím. Snad ví, že ho miluju a existuje pro mě jen on. Na podlaze najdu své oblečení a vydám se hledat Dimitrie, abych zjistila, co vlastně chtěl.
Jen se před odchodem ještě trochu učešu, aby moje vlasy nevypadaly jako by si v nich vrabci stavěli hnízdo. Projdu celý kampus, až k ubytovací části strážců a jdu rovnou na pokoj. Neobtěžuju se s klepáním a rovnou vejdu dovnitř. Dimitrie zrovna vychází z koupelny a kolem pasu má jen omotaný ručník, který se mu z toho leknutí uvolnil a spadl. Oněměla jsem úžasem. Adrian byl sice svalnatý, ale na Dimitriovu vypracovanou hruť, neměl ani v nejmenším. Pak se můj pohled stočil trochu níž a já málem vyjekla překvapením. Dimitrii okamžitě zvedl ručník, aby se s ním zakryl. Smůla už jsem si ho prohlédla.
"Promiň, nečekala jsem tě takhle oblečeného."
"Sakra Rose, nenaučili tě klepat."
"Promiň soudruhu, šla jsem zjistit, co jsi potřeboval, a myslím, že teď už jsme si kvit."
"Já jsem šel za Adrianem a ne za tebou."
"A co si mu potřeboval."
"Promiň Rose, ale mám to probrat s Adrianem a ne s tebou. Když dovolíš, rád bych se oblékl." Posadím se na jeho postel a natočím se k němu zády, aby měl trochu soukromí. Dimitri si jen povzdechne a přejde ke skříni. Slyším, jak vytahuje nějaké věci a obléká se, když se opět bez zaklepání rozrazí dveře. Otočím se na příchozí osobu a s hrůzou zjistím, že je to Adrian s neznámým blonďákem se zelenýma očima.
"Sakra co to má znamenat Rose. Co tady děláš." Leknutím jsem úplně ztratila řeč, rozhlédla jsem se po pokoji a zjistila, že Dimitri si stačil obléknout pouze tepláky.
"Já šla zjistit, co Dimitri chtěl, ale co tady sakra děláš ty?" v rukách Adrianova doprovodu, okamžitě vzplála ohnivá koule a Adrian řekl.
"Přesně tohle." a nenávistně se otočí na Dimitrie. Hned mi došlo, co chtěl udělat.
"To snad nemyslíš vážně. Chováš se jako idiot." Zařvu na něj. "Jestli to uděláš, tak jsme spolu skončili." Řeknu a projdu kolem něj bez jediného pohledu pryč z pokoje.
Přes kampus jsem proběhla se slzami v očích a zapadla k sobě. Ještě jsem za sebou zamkla dveře a svezla se po nich na zem. Slzy mi stékaly po tvářích a zanechávali po sobě horkou cestičku. Tahle hádka s Adrianem mě opravdu mrzela, ale vážně se choval jako pitomec. Na mé dveře se ozvalo zaklepání. "Nechci s nikým mluvit." Křiknu přes dveře.
"Rose. No tak, Rose, otevři, prosím." Slyším hlas Adriana.
"Nech mě nepokoji, Adriane."
"Ne, chci s tebou mluvit. Rose, prosím, nech mě to vysvětlit." Nakonec odemknu dveře a pustím ho dovnitř. "Rose já se strašně omlouvám. Choval jsem se jako idiot, když jsem tě tam prostě viděl sedět na té posteli a jeho polonahého, strašně jsem žárlil."
"Já chápu, že jsi žárlil, Adriane, ale nemůžeš na potkání smažit lidi. Zvlášť ne ty, které najal můj otec." V jeho očích jsem objevila záblesk strachu při zmínce mého otce. Vím, že se ho Adrian bojí, protože můj baba mu do detailu vysvětlil, co by se stalo osobě, která mi zlomí srdce nebo jinak ublíží.
"Rose promiň, už se to nikdy nestane. Slibuji."
"Tak dobře zlato."
"Rose, pojď semnou někoho ti představím." Jen se usměju a přeju do koupelny, abych se trochu upravila. Při pohledu do zrcadla jsem málem vykřikla zděšením, protože mé krví podlité oči a rozteklá řasenka, vypadali otřesně. Trochu mi to připomínalo krtka.
Opláchla jsem si obličej a šla za Adrianem z mého pokoje. Vedl mě do druhého křídla ubytovací části a zastavil se před jedněmi dveřmi, na které zaklepal.
Otevřel nám ten samý blonďák, který předtím doprovázel Adriana s ohnivou koulí v ruce.
"Rose chtěl bych ti představit mého kamaráda Andrého Dragomira a tohle je moje přítelkyně Rose Mazurová."
"Rád tě poznávám." Řekne André a natáhne ke mně ruku. Přijmu ji a mile se usměju.
"Pojďte dál. Je tu i moje sestra s Christianem." Vejdeme dovnitř. Lissa se na nás usměje a Christian pozvedne sklenici s červenou tekutinou uvnitř. Posadíme se k nim na pohovku a André nám taky nalije víno. Bavíme se, smějeme se a popíjíme skoro celý večer, když André vytáhne láhev s průzračnou tekutinou a nějakou plechovou krabičku.
"Tohle mi chybělo." Zvolal Adrian. Nechápavě jsem na něj koukala, když André krabičku otevřel a smotal špeka.
"To snad nemyslíš vážně." Zvolá Lissa.
"Proč ne, bude zábava." Tyto slova překvapivě vyjdou z úst Christiana.
"Jsi se úplně zbláznil, protože tebe bolet hlava nebude." Vykřikne Lissa na Christiana.
"Že to říkáš zrovna ty, jako by měla hlava bolet tebe." Opáčí na ní André a zapálí ho. Dvakrát si potáhne a podá ho Adrianovi. Ten to zopakuje a podá ho mě. Mezitím André nalévá do skleniček panáky.
"Jestli se tohle dozví můj otec tak si mrtví, zlato."
"Za tohle mi to stojí." Opáčí Adrian. Předám špeka Lisse, která chvíli váha, ale nakonec si taky dá a já mezitím do sebe kopnu panáka. Měla jsem co dělat, abych tekutinu nevyprskla zpátky, bylo to jako bych polykala raketové palivo.
"Co to ksakru je." Zeptám se, když se mi konečně podaří tekutý oheň spolknout.
"Přeci Ruská vodka ne." Řekne André a mezitím už ke mně znovu došla tráva. Myslím to vážně. Ten špek opravdu došel po svých. Pak mi došlo, jaký je to nesmysl a zjistila jsem, že mám asi dost.
"Potřebuju jít na vzduch. Hned jsem zpátky." Vyjdu ven a nevím, co mě to napadlo, ale šla jsem se projít přes kampus. Nevím, jak dlouho jsem šla nebo kam jsem šla, ale nakonec jsem se objevila u nějaké chaty v lese.
Zaujatě jsem si prohlížela jeden velký strom vedle chaty a zjistila, že kolem něj chodím dokola, dokola a dokola.
U toho jsem pozorovala nebe, na kterém bylo již slunce. Musela jsem chodit dlouho, protože jsem vycházela ještě za tmy.
"Rose sakra, co tady děláš?" vyruší mě Dimitrijův hlas. Podívám se na něj a koutkem oka vidím velké jezero.
"Šla jsem za růžovým slonem a teď si chci jít zaplavat." Řeknu a rozeběhnu se k vodě. Kolem pasu mě chytí něčí silné ruce, otočí se mě směrem k sobě a zadívá se mi do očí.
"Rose, tvoje zorničky, ty si měla drogy."
"Ježíši, jak tě to napadlo, vůbec ne." Vyhrknu nějak moc rychle. "Ale ta tráva co šla ke mně, říkala něco jiného." Dodám a vidím, jak se mu nebezpečně zablesklo v očích. Čapne mě a přehodí si mě přes rameno. Nemám ani sílu, abych se bránila a tak si tam jenom tak visím. "Hej Soudruhu, hezký výhled." Řeknu a praštím ho přes zadek.
Jen slyším, jak si povzdechl a pomalu se semnou rozběhl k ubytovací části Akademie. Vletěl přímo do Adrinova pokoje, který zrovna vyšel z koupelny. Odhodil mě na naší posteli a řekl:
"Zvláštní zásilka, něco si s ní udělejte, pane Ivashkove." Řekne a odejde z pokoje. Zvednu hlavu, laškovně se usměju na Adriana. Jemu se nebezpečně zajiskří v očích a zakřičí:
"Šup, šup, hop, hop." A skočí na mě.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 "ROSE" "ROSE" | 21. července 2013 v 14:57 | Reagovat

skvělýý celou kapitolu jsem se chlamala smíchy :D  :D  :D  :D

2 Jassy R. Blake Jassy R. Blake | 21. července 2013 v 15:10 | Reagovat

jsem ráda, že jsi přidala kapitolu :-) zhulené Rose to je teda něco :D  :D  :D

3 gotička gotička | 21. července 2013 v 22:30 | Reagovat

skvělá kapitola :-D

4 Tessinka Tessinka | 22. července 2013 v 8:01 | Reagovat

Páni !! to za to čekání stálo !! už jsem se bála, že jsi na nás zapomněla... :)

5 Anet Anet | 24. července 2013 v 14:11 | Reagovat

Twl!!!!BrilantnixDDuzasny...skveli..proste....luxus!!!! nejlepsi takový pjeknej vyhled soudruhuxDDD nebo sla jsem za ruzovym slonemXDD rose by mela hulit travu castejixDDD

6 Arwen Arwen | Web | 26. července 2013 v 18:16 | Reagovat

Uzasny! Tak se to cekani prece vyplatilo - cekala jsem vic jak mesic, az tady toho bude, takze opozdene dodavam - TAKY CTU TVOJI POVIDKU :D!! Jinak napad se sjetou Rose je uzasny - myslela jsem, ze udusim smichy (Hlavne u "Sla jsem za ruzovym slonem" nebo"Hej Soudruhu, hezkej vyhled". A uz se moc tesim na dalsi (diky tobe jsem zavisla na dalsi povidce :D :D).

7 Eliss Eliss | Web | 26. července 2013 v 22:12 | Reagovat

To čekání stálo za to a to s tim slonem je uchvatny :-D  :D  :D  :D  :D těšim se na další :-D jo a chtěla sem se tě zeptat jestli si tě mužu dát do AFFS? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama