11. kapitola

28. července 2013 v 14:07 | Sienna Parvani Spenser |  Kapitoly
další kapitolka


ROSE POV:
Ráno otevřu oči a cítím hroznou bolest hlavy, celý svět se semnou točí a já mám pocit, jako bych plula na lodi. Můj žaludek si dělá co chce a já asi půjdu zvracet. Otočím se vedle sebe, kouknu na Adriana. Chrápe vedle mě jak zabitý, pusu dokořán a vychází z ní bublavé zvuky. Ten bude mrtvý ještě tak dvě hodiny, pomyslím si. Kašlu na všechno, dnes spím celý den a ani do školy nepůjdu. Zavřu oči a chci znova spát. Pomalu už usínám, když se ozve zaklepání na dveře. Ignoruju ho a dělám, že nejsem doma, ale zdá se, že ten někdo je neodbytný, protože klepe v kuse už nějakou dobu.
Dveře otevřou a v nich stojí naštvaný Rus. Zaskučím nad bolestí hlavy a předstírám, že spím. Přijde k naší posteli, mírně semnou zaklepe a říká.
"Rose vstávej, už máš zpoždění." Odpovím mu jen nesouhlasným mručením a stále odmítám otevřít oči. "Rose sakra neštvi mě nebo použiju tvrdší metodu."
"Nech mě soudruhu, dneska nikam nejdu."
"Jak myslíš." Slyším bouchnutí dveří, jak odchází, a říkám si, že mám vyhráno. V tom znovu zaslechnu zaskřípání dveří a najednou mě probere ledová voda. V šoku otevřu oči a to už vedle mě vylítl i Adrian a křičí na něj.
"Jsi se zbláznil ne? Ti úplně přeskočilo?"
"Pane Ivashkove uklidněte se, Rose jenom nepřišla na trénink. Musel jsem jí nějak probrat."
"A co je mi potom? Toto si ke mně nemůžeš dovolit. Počítej s tím, že o tomhle se dozví má prateta."
"Když už mluvíme o královně, máte jí co nejdříve zavolat."
"To s tím počítej, že ji zavolám jen, co vypadneš z mého pokoje." Říká naštvaně Adrian a pak dodá. "Ty si ještě tady, sakra už vypadni." Dimitri pomalu odchází a ještě se na mě otočí a říká.
"Rose máš deset minut." Pak už se jen ozve prásknutí dveří a rychlé kroky z chodby. Naštvaně vylezu z postele a jdu do koupelny. Cestou se semnou točí celý svět a já mám pocit, že brzy vyzvracím střeva. Jen si rychle opláchnu obličej, vyčistím zuby, stáhnu vlasy do culíku a hodím na sebe nějaké oblečení. Když se vrátím do pokoje, Adrian asi telefonuje s královnou. Jen mu zamávám na pozdrav a odcházím. Cestou už vytáčím číslo mého otce, abych si s ním popovídala o výběru mého trenéra. Po pár zazvonění se ozve.
"Ahoj Kiz, zrovna jsem ti chtěl volat."
"Můžeš mi Baba vysvětlit, koho jsi mi to našel za trenéra. Je příšerný, nesnesitelný, pořád mě buzeruje a dnes ráno na mě dokonce vylil ledovou vodu."
"Tak to dělá svojí práci dobře." Poví se smíchem můj otec.
"To není vtipné Baba!! Chci ho vyměnit a hned."
"Rose na to rovnou zapomeň. To se nikdy nestane."
"Proč ne!!" zapištím na něj do telefonu, až se po mě několik lidí otočí.
"Prostě na to zapomeň. Jo a mimochodem, co to bylo včera večer."
"Vůbec nevím, o čem to mluvíš. Nebo snad někdo něco říkal."
"Víš, že já se dozvím všechno. Jak je možné, že si měla drogy."
"Ale Baba! Ty přece víš, že já bych si nic takového v životě nevzala."
"Nelži mi, Rose! Víš, že to nemám rád."
"Tati, já za to nemůžu."
"A kdo teda, dcero moje? Snad ne Adrian?"
"Tati to vůbec ne. André Dragomir to přitáhl a říkal, že si musím dát taky."
"Jo, André Dragomir a není to náhodou nejlepší kamarád tvého přítele?"
"Tati, neboj jen starý známý."
"A to jako když všichni půjdou skákat z mostu tak to půjdeš dělat taky, protože to dělá André Dragomir."
"To určitě ne, Baba, neboj. To bylo jen jednou a Lissa si dávala taky."
"Dobře, dcero, budu ti věřit, ale s tím, že odvolám Belikova nepočítej."
"Dobře, tati, o tom si promluvíme později, zatím se měj." Zavěsím telefon a vcházím do tělocvičny. Dimitri sedí na zemi a v ruce svírá knížku. Jen zvedne pohled a řekne.
"Jdeš pozdě."
"Nezblázni se soudruhu, moc se toho nestalo." Kdyby neměl nasazenou svojí masku strážce, asi by zrudnul vzteky.
"Dneska třicet koleček. A neodmlouvej." Jen si založím ruce na prsou a vzdorně vystrčím bradu. "Rose nebudu se s tebou o tom dohadovat." Neochotně se tedy rozběhnu, ale běžím tak pomalu, jako bych byla na vycházce. Uběhnu asi půl kolečka, když už to Dimitri nevydrží, přiběhne ke mně, přehodí si mě přes koleno a praští mě přes zadek.
"Rose, nechovej se jak tatínkova holčička a začni něco dělat, pokud chceš být tou nejlepší strážkyní." Vší silou ho od sebe odstrčím a nakonec se neochotně rozběhnu.
DIMITRI POV:
Právě mi volala královna, musím jít vzkázat Adrianovi, že se jí má co nejdříve ozvat. Vykročím k jeho pokoji, i když se mi tam vůbec nechce. Nechci vidět jeho a co je horší pohled na Rose v jeho náručí mě ničí. Zaklepu na dveře, ale žádné kroky neslyším jen šeptání někde vzadu místnosti.
"Pane Ivashkove otevřete, já vás slyším." Zaslechl jsem nějaký pohyb a po chvilce se otevřely dveře, ve kterých stála Rose s rozvázaným saténovým županem a pod ním měla jen spodní prádlo. Úžasem jsem oněměl a zapomněl, co jsem chtěl říct. Sjíždím ji očima od hlavy až k patě a nemůžu se odtrhnout.
"Soudruhu nechceš bryndák?" to mě probralo z mého snění, ale stejně jsem zapomněl, proč jsem přišel a tak jsem jen rychle odešel. Mířím k sobě na pokoj a rozhodnu se dát si sprchu, abych se trochu probral. Pokaždé když zavřu oči, vidím před nimi Rose ve spodním prádle. Horká voda mi stéká po těle a mně se konečně trochu zklidnil tep. Nakonec otočím kohoutek úplně na ledovou vodu, abych se z toho šoku vzpamatoval úplně. Vylezl jsem ze sprchy a kolem pasu jsem si omotal ručník. Chci vejít z koupelny, když slyším, jak někdo otevřel dveře. V mém pokoji stála Rose. Šokem mi spadl ručník, rychle jsem ho zvedl, abych se zakryl, ale zdá se, že jsem to nestihl v čas. Rose se posadí na postel, posadí se ke mně zády, abych se mohl obléknout. Stihnu si obléct jen tepláky, když se znovu rozrazí dveře v mém pokoji. Sakra to tady nikdo neumí klepat, pomyslím si. Otočím se na dveře a v nich stojí Adrian Ivashkov a André Dragomir. Adrian se chvíli dohaduje s Rose, když se v Andrého ruce objeví ohnivá koule. Rose ho sice zastaví, ale to vážně nemusela, dokázal bych se ubránit sám. Rose utekla z pokoje a Adrian s Andrém okamžitě běželi za ní.
Tak tohle jsem vůbec nepochopil. Asi si půjdu na chvíli zaboxovat do pytle. Potřebuju vybít přebytečnou energii. Tělocvična je prázdná a všude je zhasnuto. Přistrčím si boxovací pytel do prostředku tělocvičny a začnu do něj bezmyšlenkovitě mlátit. Nevím, jak jsem tam dlouho, ale venku je už světlo. Spát se mi ještě nechce, a proto se rozhodnu pro procházku na sluníčku. Vydám se kolem kampusu a asi po pěti minutách a z dálky vidím postavu, která chodí okolo stromu. Její nádherné vlasy na sluníčku házeli odlesky do černé barvy a já bych tu ženu poznal kdekoliv. Byla to Rose, ale co tady dělá v tuhle hodinu, vůbec netuším. Přijdu blíž a vidím ji, jak chodí dokola, dokola a dokola stromu, který je vedle chaty strážců.
"Rose, sakra co tady děláš?"
"Šla jsem za růžovým stromem a teď si chci jít zaplavat." Vůbec nechápu, o čem to mluvím, žádná voda v okolí není. Chytím ji kolem pasu a otočím ji směrem k sobě. Podle zorniček poznám, že určitě měla nějaké drogy, ale ona mě to zapírá. Hodím si jí přes rameno a chci ji odnést zpátky na pokoj, když promluví.
"Hej soudruhu hezký výhled." A praští mě přes zadek. Povzdechnu si. Panebože co mám s touhle holkou dělat. Pomalu se s ní rozeběhnu a vletím rovnou do Adrianova pokoje, který vychází z koupelny.
"Zvláštní zásilka, něco si s ní udělejte, pane Ivashkove." Hodím Rose na postel, odejdu z pokoje a jdu konečně spát.
Ráno s probudím kolem deváté hodiny dám si rychlou sprchu obleču se a mířím rovnou do tělocvičny na trénink s Rose. Má tu být za pět minut, tak jsem zvědavý, zda dnes dorazí včas nebo si pro ni budu muset dojít. Posadím se na zem a otevřu si svůj westernový román, který mám rád už od dětství. Chvilku si čtu a pak se opět podívám na hodiny. Už má deset minut zpoždění. Zvednu se tedy ze země a vyjdu k ubytovací části. Zaklepu na dveře adrianova pokoje a čekám. Žádná odpověď. Po chvilce otevřu dveře a ona spí v posteli vedle Adriana. Přejdu až k ní a jemně s ní zatřesu. Ona je tak roztomilá, když spí. Odpoví mi jen nesouhlasným mručení a slovy, že dnes nikam nejde, ať vypadnu. To ale nejde, dal jsem slib jejímu otci a ten hodlám splnit. Dojdu si pro kýbl a napustím do něj ledovou vodu, kterou hned vyliju na Rose, aby se konečně probrala. Voda stříkla i na Adriana a ten se se mnou začal okamžitě dohadovat, ať vypadnu z jejich pokoje. Ještě řeknu Rose, že má deset minut a vrátím se čekat na ní do tělocvičny. Samozřejmě měla zase zpoždění. Dal jsem j za trest běhat třicet koleček, ale ona nechtěla a vzdorovala mi. Je to takový rozmazlený spratek. To snad není možný. Byla vychována mocným morojem a tak i vypadá. Ona je skoro morojka. Má jen výhody dhampýrů.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 "ROSE" "ROSE" | 28. července 2013 v 15:02 | Reagovat

božíí :-D  :-D jinak to říct nejde ale nechtěla bych tohle probuzení :D  :D  :D

2 Arwen Arwen | Web | 28. července 2013 v 15:45 | Reagovat

To ano ja ne :D - kdyby mi tohle Dimitri udelal tak bych ho zabila :D. Kapitolka je moc hezka a vazne se mi libi, jak to pises ze vsech dulezitych pohledu :D :D.

3 sincerity sincerity | 28. července 2013 v 21:04 | Reagovat

Moc pěkný, jen sakra co si to Dimitrij dovolil? Bych mu dala do držky...:D Jen ten konec bych napsala obráceně: ,,Je dhampýrka, ale má výhody morojů. Ale to je jedno...:D

4 Eliss Eliss | Web | 29. července 2013 v 10:46 | Reagovat

Krásná kapitolka ;-) bráácha mě taky takhle jednou zbudil a já mislela že mu zlomim vaz :-D

5 Tessinka Tessinka | 29. července 2013 v 11:56 | Reagovat

ASi tak holky... :D kdyby mi tohle udělal Dimitrij tak ... asi bych ho zabila ... :D :D vždyť je to jak na malé dítě :D :D ale jinak moc krásná kapitola :D

6 Anet Anet | 29. července 2013 v 23:04 | Reagovat

uzasne....a soushlasim s ostatnima....dimitri uz by si mohl kopat hrobecek..xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama