15. kapitola

28. září 2013 v 18:04 | Sienna Parvani Spenser |  Kapitoly
Ahooj miláčkové moji, tak tady máte další kapitolku...doufám, že se bude líbit a moc mě za ní nezabijete, ale to moc předbíhám... jinak dělám to nerada, ale další kapitola bude za 15 komentářů. vím, že to umíte a já vážně chci vědět, kolik lídí to čte. Takže příjemné čtení a těším se na vaše komentáře.




Na dopolední trénink jsem nešla a myslím, že i Dimitrij s tím počítal, protože mě ani nepřišel hledat. Když byl čas oběda, ještě jsem byla celá rozrušená. Vyšla jsem z pokoje, že se alespoň najím a zastavím na trénink s ostatními studenty. V jídelně už byla spousta lidí a u jednoho stolu seděla i Lissy s Christianem a už dálky na mě mávali. Chtěla jsem se je ignorovat. Nabrala jsem si jídlo na tác a sedla si ke stolu, u kterého už seděl Mason a Eddie.
"Copak, Rose, dneska nesedíš se smetánkou?" zeptal se a hlavou kývl ke stolu Lissy.
"To už s vámi ani nemůžu posedět? Ale jak ti to vadí, posadím se jinam." Tohle jsem ještě potřebovala. Nějakého žárlivého pakoně, co si bude stěžovat na mojí nepříliš velkou pozornost.
"Promiň, jasně že tu můžeš zůstat."
Neměla jsem k tomu co říct a bylo mi hrozně. Chuť k jídlu mě přešla jsem co jsem jí viděla jak tam sedí a sladce se směje na Christiana. Moje bujná fantasie si tam představila Adriana a najednou se mi chtělo zvracet.
"Kluci, uvidíme se na tréninku, ano?" nečekala jsem na odpověď, prostě jsem se zvedla a odešla z jídelny na čerství vzduch. Počasí v Montaně bylo překvapivě teplé. V temné noci nebyl cítit mráz a mě to tak vyhovovalo. Zajednou se za mnou rozrazili dveře a z nich vyběhla Liasy.
"Rose, počkej, co se děje. Proč sis nesedla k nám?" vypadá tak mile a andělsky, ale já jí to nežeru. Určitě o tom věděla od začátku.
"Jak můžeš být tak pokrytecký a vypočítavá Lisso? Jak můžeš házet zamilované pohledy na chudáky Christiana a přitom se mi snažit ukrást mého přítele? To si byla vždycky taková mrcha nebo to z tebe udělala královna?" s těmito slovy jí tam nechám stát a odcházím. Cítím na sobě její nechápavý pohled a je mi to jedno. Skoro běžím, abych už byla v tělocvičně. V šatně se převléknu a jdu rovnou dovnitř. Předpokládám, že bude prázdná a proto už cestou vytáčím mobil svého otce.
"Ahoj Rose, děje se něco?" zeptá se ustaraně otec. Není totiž moc obvyklé, že bych mu volala jen tak, abych něco nepotřebovala.
"Ahoj baba, chci se tě zeptat, jak moc velkou máš moc u dvora? Myslíš, že bys dokázal změnit královnino rozhodnutí?" zeptám se s nadějí v hlase. Nějaká možnost přece musí existovat. I když Adrian svoji tetu neposlouchá, neznamená to, že by ho královna k oltáři nemohla dotáhnout a dát mu to příkazem.
Otec odpověděl až po chvíli. "Co se děje, proč se mě na to ptáš?"
"Ta stará kráva chce Adriana oženit s Lissou a mě z toho úplně vynechala. Jsem zoufalá baba, pomůžeš mi, že jo?" skoro je mi do pláče.
"Zkusím všechno, co půjde. Zatím vydrž, dám ti vědět. Jakmile něco zjistím, ano?"
"Ano, otče. Děkuji ti. Mám tě ráda." Je mi trochu lépe, když ukončím hovor. Můj táta se o to postará, vždycky jsem mu věřila.
Konečně se rozhlédnu po prázdné tělocvičně a zjistím, že není tak úplně prázdná, jak jsem si myslela. V temnějším rohu se o zeď opíral Dimitrij. Sakra, to nemůžu mít od něj alespoň chvíli klid? Co tu zase dělá, teď máme mít trénink se Stanem a ne s ním.
"Co tu děláš, soudruhu?" jízlivost v mém hlase byla skoro hmatatelná. Sice jsem se po rozhovoru s otcem trochu uklidnila, ale on mě Zase dokázal vytočit do nejvyšších otáček. Zajímalo by mě, kolik toho slyšel z mého rozhovoru s otcem.
"Dnes vás trénuji já, Strážce Alto dnes nemůže. Rose, máme ještě čas, pojď si promluvit. Slyšel jsem část tvého rozhovoru s otcem a myslím že by ti pomohlo si s někým promluvit." V jeho hlase jsem hledala náznak jízlivosti, ale žádný tam nebyl. Možná proto jsem i souhlasila. Došli jsme k lavičce na okraji a já se dala do vypravovaní. Vím, že už jsem s ním mluvila, ale teď jsem konečně dala opravdu průchod emocím. Vysypala jsem ze sebe vše a ani si nevšimla, že mi u toho začali téct slzy. Dimitrij se na mě koukal těma jeho čokoládovýma očima, které mě dokázaly zhypnotizovat a já se v tu chvíli nedokázala pohnout. Palcem mi setřel slzy a přitáhl si mě do náruče.
"Neboj, všechno se spraví, bude to dobré uvidíš." Řekl a políbil mě na temeno hlavy. Líbilo se mi to a tak jsem se ještě více zachumlala do jeho hrudi.
Abe POV
Po rozhovoru s mojí holčičkou jsem byl ještě víc smutný a zničený. Co jsem to jen udělal? Ptám se sám sebe. Jak jsem mohl s něčím takovým souhlasit. Jestli to Rose zjistí, nikdy mi to neodpustí. A ještě k tomu jsem teď souhlasil, že promluvím s královnou ohledně Adrianovi budoucnosti. Jsem se do toho pěkně zamotal. Nejdřív jí tam pošlu Belikova, aby jí trošku zamotal hlavu a ona nechala Adriana, ale královna to vše pokazila. Zavolala si Adriena moc brzo. Sakra, co teď. Vždyť já vím. Vždy jsem dělal vše pro dobré mé jediné dcery a teď to měnit nehodlám. Musím si promluvit s královnou. Zavolal jsem na svého strážce a nechal si připravit letadlo. Letím do států a dám vše do pořádku. Moje holčička bude šťastná s tím, koho si sama vybere. Královna ještě uvidí. Slíbím si v duchu a začnu balit věci.
Dimitrij POV
Konečně se mnou mluví a nekřičí na mě. To je snad poprvé co si pamatuji. Ani se se mnou nezačala hádat. Konečně nějaký pokrok. Tiše sedím a naslouchám jejímu vyprávění. Vždy jsem si myslel, jak měla dokonalý život. Vždyť je to dcera Anebo Mazura. Jednoho z nejmocnějších a nejvlivnějších moroje. Ale asi jsem se v ní spletl. Vše je jen zlaté pozlátko a ona je silnější než jsem si myslel. Najednou si všimnu, že jí po tvářích stékají slzy. Jemně jí je setřu a přitáhnu si jí do náruče. Ze začátku cítím jak se napnula, ale pak se uvolnila ještě víc se mi zavrtala do hrudi. Je to úžasné. Mám pocit jako by tam vždycky patřila. Nechci a ani nemám důvod jí pustit. Ostatní studenti nezačnou chodit dřív jak za deset minut. Nejvíc mě překvapilo její vyprávění, jak teď vyjela po princezně Drahomírové. Řekl bych, že ta o tom neměla ani ponětí. Ale nebudu jí ještě více rozrušovat. Nejdřív jsem si připadal provinile, že jsem vyslechl její rozhovor s otcem, ale nakonec jsem rád, protože jinak by skončila v mém náručí. Cítím jak se mírně chvěje. Zase pláče a mě to trhá srdce. Mírně jí od sebe odtáhnu, ale jen tak abych se jí podíval do očí. I její uslzené oči jsou nádherné.
"No tak, Rose, neplač už. Všechno se spraví uvidíš."
"Já vím, ale teď to tak bolí. Vím, že můj otec to zařídí, ale teď je to pro mě těžké. Nechci o něj přijít, miluji ho a chci být potom jeho strážkyně. Vím, že on miluje mě. Tak proč nám to dělají?" ta slova jako by mě bodla přímo do srdce. Rty jsem stáhl do tenké linky, abych neřekl něco nemístného. Pane bože vždy jsem se uměl ovládat a tohle se mnou dělá její přítomnost. Jak se jí teď můžu podívat do očí, když mi řekla jak miluje Adriana a nechce o něj přijít.
Věř mi, Rose, mě to bolí stejně jako tebe, ale jenom z jiného důvodu. Pomyslím si.
Rukama jí začnu přejíždět po zádech aby s uklidnila a přestala brečet. Mírně se na mě usměje a já už to nevydržím a musím svoje rty přiblížit k těm jejím. Je neodolatelná. Prostě božská. Naše rty se lehce otřou o sebe. Myslím, že to nečekala. Je to spíš taková kamarádská pusa než opravdový polibek, ale stejně se ve mně rozhořel ohňostroj vášně.
Otevřou se dveře do tělocvičny. Sakra, přišli studenti a viděli nás. Měl jsem být opatrnější. Ale když se oba podíváme ke dveřím, Rose ztuhne a já se uvnitř usměji.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 28. září 2013 v 18:36 | Reagovat

Myslím, že vím, kdo vstoupil :-D Jinak díky za kapču, akorád bych chtěla zmínit jednu drobnost. Neměla by to být 15. kapitola a ne 16? ;-)

2 sienna-parvani-spenser sienna-parvani-spenser | 28. září 2013 v 19:33 | Reagovat

[1]: děkuji ti za upozornění, už jsem to opravila...:-)

3 Supercrazy7 Supercrazy7 | Web | 28. září 2013 v 20:39 | Reagovat

Ty jooo, kdo to asi vstoupil, že by Adrian?? No uvidíme :-) Ale rychle další kapitolku :-D

4 Jassy R. Blake Jassy R. Blake | 29. září 2013 v 8:39 | Reagovat

Moc pěkné... Doufám, že další bude brzo:)

5 Tessinka Tessinka | 29. září 2013 v 13:14 | Reagovat

Ne že si nám to neudělala ?? :D já doufám, že pokud tam stojí Adrien tak že nic neviděl :D já moc chci aby Rose byla s Adrienem !!!!!!

6 Aneta :) Aneta :) | 29. září 2013 v 15:51 | Reagovat

Hezk kapitola  doufám že další bude už brzy :)

7 Mili Mili | 29. září 2013 v 17:33 | Reagovat

super kapitola super povídka dofám že brzo bude další 8-)

8 Tali Tali | 30. září 2013 v 14:45 | Reagovat

Prosím ať tam nestojí Adrian!! Pěkná kapitola :-D těším se na další :-D:-D

9 Kačíí Kačíí | Web | 30. září 2013 v 17:52 | Reagovat

Ten konec, no prostě naprosto úžasný :D

10 sincerity sincerity | 30. září 2013 v 21:17 | Reagovat

pěkně škodolinej dimitrij, protože dovnitř určitě přišel adrian a dimka z toho má radost!!! :D

11 Anet Anet | Web | 1. října 2013 v 19:13 | Reagovat

Do prdele!! :-x  :-x  :-x Prosím at to není Adrian..prosím..bože prosím..ach..Prosím..Já vím nic tím nezmůžu, ale stejně prosím..At je s Adrianem..Dimka je blb..nemůže přeci pokaždé skončit s tím blbem..Adrian je zlatíčko..navíc k nakousnutí..xDD

12 Tessinka Tessinka | 2. října 2013 v 18:48 | Reagovat

Já si pravdu přeju aby Rose zůstala alespo%n pro jednou s Adrienem :D

13 Kačíí Kačíí | Web | 2. října 2013 v 19:13 | Reagovat

Néééé, já chci Dimku, ne že by mi Adrian vadil, miluju ho ale on k Rose prostě nepatří :D :D :D To Dimka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama