18. kapitola

10. října 2013 v 22:10 | Sienna Parvani Spenser |  Kapitoly
Ahoj zlatíčko, za komentáře tady máte další kapitolku. Už se pomalu blížíme ke konci. Doufám, že se kapitola bude líbit a zase platí pravidlo deseti komentářů. Teď už jen příjemné čtení...



Proberu se u sebe v pokoji a chvíli si nic nepamatuji. Na kraji mé postele sedí otec a na pohovce je moje matka. Co se stalo. Pak mě to najednou dojde. Adrian. Je nezvěstný, možná mrtvý.
"Kde je Adrian? Víte něco nového?" otec se nemá k odpovědi. To je snad poprvé, co mu došli slova. Odpoví mi matka.
"Zatím nevíme nic nového, ale všichni ho hledají."
"Musím za nimi. Musím ho jít najít. Je to všechno moje vina. Baba jestli se mu něco stane, nikdy si to neodpustím." Zase mi tečou slzy po tvářích.
"V žádném případě, Rose. Je to moc nebezpečné." Odpoví matka. Jí se snad nikdy neptal, co s do toho vůbec plete. Celý život se o mě nestarala a teď bude začínat? To ani náhodou. Obrátím se prosebně na otce.
"Uvidím, co se dá dělat. Hledat ho určitě nepůjdeš, ale alespoň bys mohla být u vyšetřování. Zkusím to zařídit. Měla si k němu tady nejblíže. Budeš první, koho se pokusí kontaktovat, kdyby se někde objevil."
"Ibrahime, to snad nemyslíš vážně. Rose tam nemůže být. Jenom by nám překážela v práci." To mě naštvalo.
"A proč ho nehledáš ty. Co tady jen sedíš. Udělej pro něj něco." Skoro na ní křičím.
"Někdo musí zůstat tady a dohlížet na bezpečí školy. Pokud jsou v okolí strigojové, musí se zajistit dostatečná ochrana."
"Nás chrání magie a navíc si jedna z nejlepších. Možná tě tam bude potřeba."
"Ale Adriana hledají ty nejlepší. Rose, je vůbec zázrak, že ho hledají. Normálně by se prohlásil za mrtvého a nikdo by ho nehledal. To jen proto že je to prasynovec královny se sestavil pátrací tým. Tvůj otec dokonce zapůjčil své stráže, aby pomohli."
"Děkuji ti, baba. Ani nevíš, co to pro mě znamená." Matka se tváří dotčeně, že si jí nevšímám, ale nemá se čemu divit. Měla mě vychovávat, ale to už se oblékám, abych mohla co nejrychleji běžet do budovy strážců. Je tam nezvyklý shon. Všude někdo pobíhá, na někoho volá. Skoro každý má telefon u ucha a s někým mluví. V kanceláři najdu Dimitrij a Albertu.
"Zjistili jste něco nového?" ani se neobtěžuji s pozdravem.
"Ahoj Rose," pozdraví mě Alberta "zatím jsme nic nezjistili, ale ty bys tu neměla být."
"To je v pořádku, nech jí tady." Ozve se od dveří moje matka. Co se stalo s jejím názorem, nevím, ale řekla bych že v tom má prsty můj otec, který stojí hned za ní. Dimitrij se na mě jen smutně kouká. Ví, že je to stejně jeho vina, jako moje. Ale já ho přeci musím najít. Musí být v pořádku, abych mu mohla říct, že ho miluji a že jsem si vybrala jeho, ale jak tu teď vidím Dimitrije, moje rozhodnutí má zase nějaké trhliny. Vzpomněla jsem si na náš polibek, byl tak upřímný a tak nádherný. V duchu jsem si dala facku. Na co to myslím, když je můj přítel v ohrožení života. V místnosti zazvoní telefon a všichni okamžitě zmlknou. Alberta se ohlásí a celý rozhovor je v ruštině, takže tomu nerozumím. Podle výrazu ostatních se nedá nic vyčíst. Mají svoji obvyklou masku strážců. Vteřiny se nekonečně vlečou, jak se modlím, ať už rozhovor skončí a já vím něco nového. Alberta položí telefon a na všechny se podívá.
"Našli stopu. Zatím to vypadá dobře. Lord Ivashkov by měl být zatím naživu, ale stěhují se. Ve skladišti, kde se dosud ukrývali už nejsou. Zase putují, ale naše hlídky je sledují. Neboj, Rose, brzy ho najdeme."
Musím si jít pročistit hlavu. Je akorát doba oběda. Lissa bude určitě v jídelně. Omluvím se a odházím. Nevím kam jdu, ale moje nohy mě intuitivně zavedly před budovu, kde je jídelna. Asi opravdu chci jít za Lissou a vše jí povědět. Vím, že bych neměla, ale stejně se to brzy rozkřikne všude. Tady se nic neutají. Dojdu do jídelny, ale na jídlo nemám ani pomyšlení. Rozhlížím se kolem a hledám Lissu. Najednou mě zezadu někdo obejme. Lissa.
"Neboj, Rose, oni ho najdou. Bude v pořádku, uvidíš." Takže už to ví celá škola. Super.
"Nevím, co mám dělat, Liss. Je to moje chyba, kdybych se nenechala políbit, byl by ještě tady a se mnou."
"Ty za to přeci nemůžeš, Rose. Ty si ho nepolíbila a už vůbec si nemohla vědět, že se zrovna vrátí Adrian. Navíc ho nikdo nenutil odjíždět bez ochrany." Její slova mě moc nepovzbuzují, ale aspoň to, že je se mnou mi trochu pomáhá. Sedneme si ke stolu a Christian je dnes nějak zticha. Žádné sarkastické poznámky. To bych mu taky neradila, ale stejně mi to k němu nesedí. Sedím a koukám před sebe. Na nic konkrétního. Jen tak koukám. V zorné poli se mi objeví Mason a povzbudivě se na mě usměje. Jako by říkal - neboj, dobře to dopadne. Celý oběd proběhne v tichosti a já pak zase utíkám do kanceláře strážců, zda něco nezjistili. Opět nic. Musím pryč. Všechno tu na mě padá. Nechci se dívat, jak tu jen sedí a nic nedělají. Měla by ho hledat všichni. Měl by pak větší šanci.
Adriane, odpusť mi to. Miluji tě. Modlím se v duchu, aby mě slyšel. Pak mě napadne, že by se se mnou mohl spojit ve snu. Běžím za otcem, poprosím ho o prášky na spaní. Sama od sebe bych neusnula. Když na mě nechápavě koukám, vysvětlím mu, že bych mohla s Adrianem mluvit ve snu, hned pochopí a nějaké mi dává. Maximálně dva, víc ne, jsou jeho instrukce. Běžím k sobě na pokoj. Kolem Adriánových dveří se radši otočím. Nedokážu se na ně ani podívat. U sebe v pokoji lehnu na postel, uslzeně se podívám na naši fotku. Najdu tě, neboj. Slíbím mu v duchu, políbím ho a zapiji prášky. Stejně mám pocit, jako by nezabrali. Dlouhou dobu se převaluji v posteli a ne a ne usnout. Nakonec se mi to podaří a já se propadám do černoty spánky, ale sen vyvolaný éterem nepřichází. Jen samé noční můry. Jako Adrianovo tělo s rozervaným hrdlem, Adrian se zlomeným vazem.
Už to nemůžu vydržet, ale přes ty prášky se nemůžu probudit. Někdo se mnou zatřese, ale moji oči se odmítají otevřít. Nakonec se mi to povede a já koukám na Dimitrije, jak se mnou stále klepe.
"Stačí, už jsem vzhůru, co chceš?" stejně je to i jeho vina a to mu nezapomenu.
"Máme nové zprávy a myslel jsem, že bys je chtěla slyšet."
"Tak mluv už, na co čekáš." Jeho výraz se mi vůbec nelíbí. Jako by to ani nechtěl vyslovit.
"Rose, našli Adriana," srdce mi poskočí radostí. "Je mrtvý."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 11. října 2013 v 5:42 | Reagovat

Tyvado, on je fakt mrtvej, já vim že bych to neměla psát ale KONEČně :D :D Úžasná kapitola a rychle další :-)

2 Jassy R. Blake Jassy R. Blake | 11. října 2013 v 6:37 | Reagovat

Souhlasím s [1]:  KONEČNĚ :-) Super kapitola moc se těším na pokračování :-)

3 Cassi Cassi | E-mail | Web | 11. října 2013 v 13:44 | Reagovat

Sice jsem chtěla Adriana pryč ze scény, ale ne jeho smrt...No co už, rychle další :-)

4 Niki Niki | 11. října 2013 v 14:48 | Reagovat

Hmm, takže přece jen je mrtvý. Musím se přiznat, že mě to dost překvapuje. Myslela jsem, že se po nějaké době objeví živý a ono už nejspíš ne ;-)

5 Tessinka Tessinka | 11. října 2013 v 18:21 | Reagovat

Cože ?? takhle nám to useknout ??? to nám nesmíš udělat !!! on nemůže být mrtvý !!! :( a určitě je strigoj :D

6 Tali Tali | 11. října 2013 v 19:38 | Reagovat

Neeeee! ???  Oživ ho prosím! O_O  takhle to nesmí skončit :-(

7 Cassi Cassi | E-mail | Web | 11. října 2013 v 20:44 | Reagovat

proboha, jen to ne. Sice jsem si jeho smrt nepřála, ale prosim tě neoživuj ho

8 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 11. října 2013 v 21:21 | Reagovat

Ty jooo, konečně je mrtvý :-)

9 Sincerity Sincerity | 11. října 2013 v 22:28 | Reagovat

Tak nevím jestli se mám radovat nebo smutnit :) jinak krásná kapča...:D

10 sienna-parvani-spenser sienna-parvani-spenser | 12. října 2013 v 0:08 | Reagovat

Hokly, na víkend odjíždím pryč, tak že další kapitola bude v neděli. Musím říct, že to bude mazec...už jí totiž mám, ale musím vás trochu potrápit...:-), ne sranda, ale rozhodně vím, co tam bude...sama se přiznám že jsem brečela, když jsem to psala. Adrian je můj nej, tak že ještě nevím, nevím. Nechte se překvapit v neděli.

11 Anet Anet | Web | 12. října 2013 v 20:21 | Reagovat

Ouuuuuu...!!!!!!!!!!vážně mám chut někoho zmrzačit!! At´ dá aspoń tomu zmrdovi přes držku!! Jen tak příjde hele tvůj přítel chcipl...Bych ho zbila do bezvědomí!!

12 gotička gotička | 14. října 2013 v 19:00 | Reagovat

volejte sláva je MRTVÝ KONEČNĚ!!!!!!!!!!!!! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama