19. kapitola

13. října 2013 v 23:25 | Sienna Parvani Spenser |  Kapitoly
Ahoj holky, tak tady je další kapitola, to už se pomalu blížíme ke konci této povídky. Doufám, že se bude líbit a zase za deset komentářů dostanete další kapitolu.



V tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Ne, to není možné. To se mi jen zdá. Ne, to nejde. Proč? Pane bože, proč? Je to jen moje chyba. Ne, je to taky jeho chyba.
"Je to tvoje chyba. Kdyby si mě nepolíbil, nikdy by neodjel. Věděl by, že ho miluji a byl by tady se mnou." Slzy mi tečou po tvářích a já je nedokážu zastavit. Celá se třesu.
"Rose, on věděl, že ho miluješ. Našli ho s mobilem v ruce, kde byla otevřená zpráva od tebe." A to mě má jako uklidnit. Že mu dali planou naději, a pak ho zabili. To snad není možný.
"Vypadni, chci být sama." Dimitrij už nic neříká, jen se sklopenou hlavou odchází z pokoje.
Lehnu si do postele a nekontrolovatelně brečím. Co budu dělat. Adrian je mrtvý a je to jen moje chyba. Proč jsem to jen udělala. Milovala jsem ho. On byl moje všechno. Jak jen můžu žít s pocitem, že za jeho smrt můžu já? Musím něco dělat. Nemůžu tady jen tak sedět. Jinak se tu zblázním. Ubrečená vyjdu z pokoje a běžím přes kampus do tělocvičny. Nevšímám si pohledů svých spolužáků. Určitě to už vědí. Jak by taky ne. Tady se nic neutají.
"Rose, no tak, Rose, zastav se." Volá na mě Lissa, ale já teď nechci s nikým mluvit. Chci být sama. Rozrazím dveře tělocvičny a běžím rovnou k boxovacímu pytli. Už mi ho nikdy Adrian držet nebude. Vzpomínky mi lítají hlavou jedna za druhou. Jak jsme se spolu seznámili. Dali si první polibek. Naše první noc. Jak jsem spolu byli šťastní. Jak jsme se spolu smáli a potají se scházeli, aby to nevěděl můj otec. Naše společné sny vyvolané éterem. Naše skoro společné bydlení na akademii. Jak jsme spolu plánovali budoucnost. To vše je pryč jako mávnutím proutku, jenom proto že jsem se nechala unést krásou okamžiku. A ten okamžik mi změnil celý život. Už nikdo to nedovolím. Miluji tě Adriane. Pamatuj si to. Doufám, že mě slyšíš.
Celou dobu zběsile mlátím do boxovacího pytle. Potřebuji to ze sebe vybít. Že by to teda nějak pomáhalo se říct nedá. Nevím, jak dlouho už tu jsem. Tričko mám celé propocené a venku už pomalu svítá, ale já stále necítím únavu. Necítím totiž vůbec nic. Jsem otupělá a moje srdce je prázdné.
Najednou se otevřou dveře, ale je mi jedno kdy to je. Nechci s nikým mluvit. Nevšímám si toho. Najednou mě obejmou silné ruce a zastaví mě. Otočím se na toho vetřelce, že mu taky jedna přistane. Dimitrij.
"Rose, no tak zastav se. Všude jsme tě hledali."
"Nech mě být. Nechci s tebou mluvit, nechci s nikým mluvit."
"Podívej se na svoje ruce, Rose, jsou celé krvavé. Musíme to ošetřit." Kouknu se na své ruce, vůbec nechápu o čem to mluví. No jo, má pravdu, moje ruce jsou celé popraskané a krvavé.
"Mě je to jedno, nech mě být, chci se z toho vybít. Nemám na tebe náladu. Nemám náladu na nikoho."
"Rose, no tak. Ošetříme to. Pojď si sednou." Ani nečeká na odpověď a vede mě k lavičce, abych se posadila. Zatím odejde do koupelny pro lékárničku a pak mi začne ošetřovat ruce. Nic z toho nevnímám, ani tu bolest, jak to štípe.
"Rose, netrap se tím. Není to tvoje vina. Bylo to jen Adrianovo rozhodnutí, že odjel. Nikam jezdit nemusel." Co si o sobě vůbec myslí. Ruka mi samovolně vyletí a přistane na jeho oku. A má to. Tohle totiž vážně nepotřebuji slyšet. Doufám, že mu tam zůstane alespoň monokl.
"Co si o sobě myslíš. Tyhle svoje kecy si strč do prdele. A už vypadni."
"Rose, no tak, uklidni se."
"Nesnáším, když mi někdo říká, co mám dělat. A já se rozhodně nechci uklidnit. Hlavně ty by si mi měl přestat radit. Tobě taky umřel svěřenec, tak víš jaké to je. Vlastně nevíš, ty si ho nemiloval." Jeho tvář se bolestně stáhla, ale mě to bylo jedno, chtěla jsem mu ublížit. Chtěla jsem aby věděl, jaké to je trpět, tak jako trpím já.
"Rose, nevíš o čem mluvíš."
"Drž už hubu a nech mě na pokoji. Nesnáším tě. Nechci aby si tu byl." Je na něm vidět, že už je taky rozčílený.
"Já tu být nechtěl, to tvůj otec mě najal. Nikdy jsem nechtěl dělat chůvu pro rozmazlenou bohatou holčičku."
"Tak už se neobtěžuj a vypadni odsud. Už tě nechci nikdy vidět."
"Když teď už to nejde, já jsem se do tebe zamiloval." Na tváři mu v tu chvíli přistála další facka.
"To po tobě taky nikdo nechtěl. Jsem přece jen bohatá, rozmazlená holčička. Tak ses nemusel obtěžovat." Dlouho žádná odpověď a to se mi nelíbí. "Nebo to snad po tobě někdo žádal?" toto nemyslím vážně, ale odpověď mě zaskočí.
"A víš, že ano. Byla to součást mého úkolu. Ještě by chybělo, aby po mě tvůj otec chtěl, abych ti dělal džigola."
"Cože, to po tobě chtěl můj otec. Kde je? Tohle si s ním vyřídím."
"Nevím, Rose, to mi jen ujelo, nikdy si se to neměla dozvědět."
"Hm, pozdě." To už vybíhám z tělocvičny. Sakra mobil jsem nechala na pokoji. Zaběhnu pro něj a už vytáčím číslo svého otce. Zvedne to hned po prvním zazvonění.
"Ahoj, dcero moje. Co se děje?"
"Kde jsi, musím s tebou mluvit." Řeknu místo pozdravu.
"Jsem ubytovaný na akademii, asi tři pokoje od tebe. Přijď za mnou." Hned položím hovor a vybíhám za otcem. Ani se neobtěžuji klepáním a rovnou vcházím.
"Rose, jsi v pořádku, co to máš s rukama?"
"Nech mě být. Jak si mohl? Jak si mi to mohl udělat otče? To kvůli tobě je mrtvý."
"O čem to mluvíš? Jak to může být kvůli mně?"
"Kdyby si nenajal Dimitrije, aby mě svedl, nic z toho by se nestalo. Nikdy by mě nepolíbil, Adrian by to neviděl a byl by pořád naživu a se mnou. Chápeš to? Je to tvoje vina." Křičím na něj tak že to musí slyšet i na druhé straně kampusu.
"Jak ses tohle dozvěděla?"
"To je jedno, takže je to pravda. Jak si mi to mohl udělat? Myslela jsem, že si pro mě chtěl vždy to nejlepší."
"Taky že ano a proto jsem to udělal. Nechtěl jsem, aby ti zlomil srdce. To radši ty jemu. Řekl ti to Belikove?"
"To je jedno, kdyby jo, nic nezměníš na situaci, že už to vím a nenávidím tě za to." S těmito slovy utíkám k sobě na pokoj a zamykám za sebou dveře. Kouknu z okna a vidím Dimitrije jak odchází pryč i se sbalenou taškou. Asi konečně pochopil, že ho tu nechci. Tak proč ten pohled nemůžu unést?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cassi Cassi | E-mail | Web | 14. října 2013 v 0:29 | Reagovat

ou, honem další :-)

2 Kačíí Kačíí | Web | 14. října 2013 v 6:07 | Reagovat

To si děláš.... ten konec :D :D Dokonalá kapitolka, rychle další :D :D

3 Jassy R. Blake Jassy R. Blake | 14. října 2013 v 6:25 | Reagovat

Úžasná kapitola:-D rychle další!!! :-)

4 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 14. října 2013 v 7:17 | Reagovat

Super kapitolka... Rychle další :-)

5 Arwen Arwen | Web | 14. října 2013 v 9:47 | Reagovat

Ty jsi mi Adriana fakt zabila :) ! Uprimne ti reknu, VRAT MI HO ZPATK :D!

6 Tali Tali | 14. října 2013 v 12:59 | Reagovat

Pani, Rose se rozjela. Kdy vrátíš Adriana k životu? :-)  :-)  teda, udeláš to že joo?! ???  ???  Prosíííím! :-D  :-D

7 Niki Niki | 14. října 2013 v 14:47 | Reagovat

Né, nevracej ho O_O  ať skončí s Dimitrijem 8-)

8 Anet Anet | Web | 14. října 2013 v 16:13 | Reagovat

[7]: Jdi do prdele!
[5]:[6]:Souhlas!!!!!! Chci zpátky toho sladouška :DDDDDD Dimka at´ táhne!!!!!! Adrian
!!!Adrian!!!!
Adrian!!!!!Adrian!!! Já bych tomu otci flákla..kdybych teda byla ta rose a dimku?Toho bych přetrhla !!!! Doslova!Jináč krásně napsaná kapitolka..moc se těším na další..Lidi pište honem komenty at´ máme brzo další :DDDD

9 Cassi Cassi | E-mail | Web | 14. října 2013 v 17:56 | Reagovat

Nech ho mrtvýho, ať je klid...

10 Tessinka Tessinka | 14. října 2013 v 17:56 | Reagovat

Ty jsi nám fakt Adriena vzala ?? :( jáko já jsem pro Adriena i pro Dimitriho, ale v téhle povídce na 100 % Adrien ... :D musíš nám ho nějak vrátit !!! :D

11 sissa sissa | 14. října 2013 v 19:05 | Reagovat

bože ja chcem aby Adrian žil nech Dimitrij ide vieš kde....prosím oživ nejako Adriana prosím prosím prosím

12 Niki Niki | 14. října 2013 v 20:16 | Reagovat

[8]: Nemůžu snad napsat i své přání? :-D

13 Anet Anet | Web | 15. října 2013 v 22:07 | Reagovat

[12]: To jo..,ale nesmí se vyplnit ;-)
Navíc mě tvé přání sere xDAle jináč nic ve zlým ..:D
[9]: To stejné,co pro niky..;-)

[10]:[11]:Jsem s váma holky!Nesmíš nám toho krásnýho šulina vzít..kulím oči a už mi tečou slzy...kdo by tomu odolal??  xDD pěkně prosím..:D Ještě kdy bude další??(musela jsem se zeptat..:D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama