20. kapitola

15. října 2013 v 22:43 | Sienna Parvani Spenser |  Kapitoly
Ahoj holky, tady je poslední kapitola a ještě bude epilog. Doufám, že mě moc nezabijete, samotnou mě jeho smrt mrzí, když on je můj nej. Ale nedubu vás zdržovat od čtení, Ať se kapitola líbí a zanechte nějaký komentík. Děkuji



Čas běžel. Od smrti Adriana už uteklo skoro osm měsíců a mě se povedlo s tím tak nějak vyrovnat. Dimitrij opustil akademii hned po naší hádce a musím říct, že mě i chybí. S otcem jsem to urovnala, ale pořád nechápu, jak mi to mohl udělat. Snad mám vlastní život a chci ho prožít sama podle sebe, ne aby mi ho někdo nalajnoval.
Dnes je můj velký den. Dnes mám maturitní zkoušku. Je to tady. Ten den, na který jsem čekala celý svůj život a teď nevím, zda je to přesně to pravé, po čem toužím. Vždy jsem chtěla být strážkyně, ale chtěla jsem být Adrianova strážkyně a teď když tu není, nevím, co mám dělat. Koho mi přidělí. Nevydržím s nějakým pitomcem. To nikdy. To radši odejdu od strážců a půjdu dělat krvavou děvku. Ale do dnešního dne dám maximum. Naposledy se podívám na Adrianovu fotku, pošlu mu vzdušný polibek. Pro tebe to dokážu, lásko. Pomyslím si a odcházím z pokoje složit zkoušku, po které už bude vše jen na mě.
Dojdu ke stanu, který jako by přes noc vyrostl na volném prostranství akademie, hned vedle tréninkového hřiště, kde se bude odehrávat maturitní zkouška noviců. Cestou jsem vzpomínala na ten rok strávený tady. Po smrti Adriana jsem se začala zase dávat dohromady. Dokonce jsem začala chodit i na ty nudné hodiny plné učení, jen abych nějak zabila čas a netrápila se na pokoji výčitkami svědomí. Kolikrát se mi v noci zdálo o té strašlivé události. Trvalo dlouho, než jsem si odpustila. Lissa mi hodně pomohla. Stála při mně a z nás se stali opravdu dobré kamarádky. Pomalu vstoupím do stanu, kde už čekají další novicové na svoji zkoušku. Hned ke mně doběhne Eddie a Mason. Moji dobří kamarádi z akademie.
"Tak co, Rose, jak se cítíš?" zeptá se Mason. Pořád ještě nepochopil, že s ním nikdy nic mít nebudu. Pořád miluji Adriana, i když už tu není. Celý ten rok po mě laškovně hází očka. Jeho pozornost mi docela lichotí, ale občas bych ho za to nakopala. Třeba, když za mnou přišel týden po té tragédii a snažil se mě vnutit piknikovou večeři. Se asi zbláznil, říkala jsem si.
"Ale docela dobrý. Dám do té zkoušky to nejlepší. Udělám to pro něj." To asi nebylo to, co by chtěl slyšet, protože se z mojí odpovědi netvářil nadšeně. Eddie si toho zřejmě všiml a proto mě hned objal.
"Neboj, Rose, dobře to dopadne. Uvidíš. My to zvládneme." Ještě, že tu jsou. Jsou moje opora v těžkých časech. Maturitní zkouška začala a do arény povolali Masona. Celý zbledl a tak jsem ho povzbudivě poplácala po zádech a usmála se na něj. Já si pak sedla na lavičku a čekala až budu na řadě. Ta doba mi přišla jako věčnost. Vůbec to neutíkalo. Po té, co se vrátit i Eddie, který už to měl taky za sebou, za mnou do stanu přišel můj otec.
"Ahoj, baba, co tady děláš?"
"Myslíš si, že bych si nechal ujít příležitost vidět, jak moje dcera vstupuje do dospělosti? Přešel jsem tě podpořit."
"Doufám, že si neuplatil porotu?" zažertuji.
"Rose, co si o mě myslíš, vím, že to zvládneš i bez toho. Spíš bych jim měl zaplatit, aby ti to udělali ještě těžší. Jsi totiž nejlepší." To mě povzbudilo, ale neuklidnila. Už jsem to chtěla mít za sebou. To čekání je hrozné. Nakonec se přeci jen z rozhlasu ozvalo moje jméno. Vstala jsem, rychle objala otce a šla.
"Hodně štěstí, Rose." Ještě za mnou zavolal.
Vyšla jsem ze stanu a rozhlédla se kolem sebe. Na tribunách byla spousta spolužáků a jejich rodičů, kteří se přišli podívat na budoucí strážce jejich dětí. V davu jsem zahlédla Lissu a Christiana oba na mě zamávali. Přede mnou se rozprostíralo bludiště. Musím ho projít až do jeho středu a zachránit skupinku morojů, kteří byli unesení "strigoji". Vydám se tedy na cestu, ať už to mám za sebou. Za první zatáčkou už na mě čekají a to hned dva. V rychlosti je zneškodním a pokračuji. Dlouho se nic neděje. Nakonec dojdu do středu bez dalších potíži. To je divné, pomyslím si. Osvobodím moroje a spěchám s nimi ven. Teď to teprve začalo. Tamto bylo jen na zahřátí. Najednou se proti mně řítí jeden strigoj za druhým. Jsou to samozřejmě strážci převlečení za strigoje, to znamená, že mají i jejich slabiny. Bojuji postupně se všemi a vždy se mi podaří jim "propíchnout srdce". Nakonec už mi zbývají jen dva. Jednoho vyřídím hned a můj poslední soupeř je Alberta. Velitelkyně strážců na akademii. Na svůj věk je pořád mrštná a velmi obratná. Dala mi zatím nejvíce zabrat. Moc mi nepomáhají ani moji zachránění morénové za mnou, protože pořád piští, jak malé děti. Už mě to nebaví. Nakonec se mi povede přemoct i Albertu a já se svoji skupinou vycházím ven z bludiště. Celé obecenstvo okamžitě propukne v jásot. Skoro všichni tleskají ve stoje. Je mi úžasně. Je to opravdu krásný pocit. Zvládla jsem to. Nevím s jakým hodnocení, ale zvládla jsem to a to je hlavní. Udělala jsem to pro něj. Pro Adriana. Z dálky ke mně přichází má matka. Ani jsem nevěděla, že je tady.
"Rose, byla si úžasná. Ještě nikdo nevyšel z labyrintu tak rychle a se všemi zachráněnými moroji. Každému zabili alespoň jednoho. Gratuluji ti. Budeš mít určitě to nejlepší hodnocení. Dostaneš úžasné přidělení. Moc ti to přeji. Sama teď poznáš, jak je práce strážce zábavná." Řekne a obejme mě. To je snad poprvé za celý život, co od ní vidím nějaký projev lásky.
Poté, co skončili všichni mí spolužáci, jsme se odebrali do hlavní budovy strážců. Tam všichni dostaneme značku slibu a složíme přísahu. Pořád nemůžu uvěřit, že jsem to zvládla. V budově se postavím ke stěně vedle Eddieho a Masona.
"Tak co kluci, kolik vám zabili morojů?"
"Jak to víš?" zeptá se nechápavě Eddie.
"Matka mi to říkala."
"Mě jen jednoho a tady Eddiemu taky. A co tobě?"
"Ani jednoho." Odpovím pyšná sama na sebe.
Obřad pokračuje. Já i mí spolužáci chodíme postupně na vyvýšené podium, kde složíme přísahu o tom jak budeme věrni a budeme svoji práci vykonávat čestně. Bla, bla, bla. Poté se odebereme na další stanoviště, kde dostaneme tetování, jako značku toho, že jsme složili slib.
Když je konec, všichni mí spolužáci i se mnou, kteří prošli a mají své tetování, můžeme se jít bavit. Škola pořádá v jídelně nějakou malou oslavu. Kdyby tu byl Adrian, byla by tu teď tajná, ale za to pořádná after party, pomyslím si.
Chodím mezi lidmi a snažím se najít Lissu, dneska jsem s ní ještě nemluvila a chci jí to všechno vyprávět. Místo toho mě zachytí silné ruce. Podívám se, kdo to je a vidím Dimitrije. Toho jsem neviděla od té naší hádky v tělocvičně.
"Ahoj, Rose, moc ti gratuluji ke složení maturity.
"Ahoj, Dimitriji, co tady děláš?
"Přišel jsem se podívat, jestli si se ode mě alespoň něco naučila." V očích mu tančí pobavené jiskřičky. "Pojď se trochu projít, ať si promluvíme."
"Tak jo." Řeknu a vyjdeme společně z jídelny. Už mu to nemám za zlé. Odpustila jsem mu. Pomalu procházíme chodbami školy až vyjdeme na nádvoří. Je krásně osvětlené lampami. Jdeme směrem k lesu. Tam nás nikdy neuvidí. Ani nevím, jestli z toho mám dobrý nebo špatný pocit. Nakonec se zastaví jen ve stínu stromu a já u něj.
"Rose, těch osm měsíců bylo hrozných. Všechno mě to mrzí. Odpusť mi to, prosím." Jeho výraz je vážně zoufalý.
"Už jsem ti odpustila." V očích mu zajiskří a je vidět, že mu spadl kámen ze srdce.
"A jak ti je?" vážně má o mě zájem. Neptá se jen ze slušnosti. To jde slyšet na jeho hlase.
"Už jsem se s tím vyrovnala. Pořád ho miluji a myslím, že ho budu alespoň částečně milovat do konce života, ale myslím, že jsem připravená pohnout se v životě dál."
"Rose, miluji tě." Řekl jen a políbil mě.

Holky, mám pro vás návrh. Když se tady sejde alespoň šest osob, které mě o to poprosí, napíšu jinou vezri této povídky, od 15. kapitoly, ke spokojenosti Adrianových fanynek. Samotná se na to těším a doufám, že se tu sejdete. Ráda bych to napsala, ale pro jednu osobu to psát nebudu, to se nezlobte, ale vážně ne. Ale nejdřív dostanete epilog a pak možná pokračování. Jinak doufám, že se vám povídka líbila a budete mě i dále navštěvovat u mých dalších povídek.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ella Monurová Ella Monurová | Web | 16. října 2013 v 9:30 | Reagovat

Júú-to je úžasný :D
Těším se na Epilog,budeš psát ještě nějakou povídku? :) 8-O

2 Tali Tali | 16. října 2013 v 13:36 | Reagovat

Nádhera :-D  :-D moc hezky píšeš, ale...jaks mi to mohla udělat? Chudák Adrian :-(  :-( ???

3 sissa sissa | 16. října 2013 v 14:10 | Reagovat

nieeeeeeeee.....ja nechcem aby bola s Dimitrijom ja chem aby bola s Adrianom prosím prosím prosím

4 Jassy R. Blake Jassy R. Blake | 16. října 2013 v 15:04 | Reagovat

Pěkná kapitola, akorát ten konec mi přijde takový prapodivný :-) Moc se těším na epilog a doufám, že budeš psát nějakou další povídku :-)

5 Anet Anet | Web | 16. října 2013 v 16:03 | Reagovat

Neeeeeeeeeeeeeee!!!!!!!!!!!!To nesmíš!! Bože ne!! At ten kokot chcipne!!!!! jak mu mohla odpustit?!! Kdyby nebylo jeho adrian by žil!!! Chdák..!!Jestli je A. mrtvý tak at´ si najde aspon nějakýho hezčího a hlavně měnšího blbce!!

6 Anet Anet | Web | 16. října 2013 v 16:04 | Reagovat

JInáč krásně napsané..,jak vždy samozřejmě :D

7 Tessinka Tessinka | 16. října 2013 v 18:32 | Reagovat

Moc  krásný konec !!! těším se na prolog ... a budeš dělat další povídku ?? :D

8 Supercrazy7 Supercrazy7 | Web | 16. října 2013 v 20:27 | Reagovat

Moc pěkné :-)

9 Cassi Cassi | E-mail | Web | 17. října 2013 v 16:41 | Reagovat

tak honem epilog :-)

10 Kačíí Kačíí | Web | 18. října 2013 v 16:23 | Reagovat

To už je konec??
Úžasná povídka a dobrý konec, těším se na epilog :D :-)

11 aley aley | 19. října 2013 v 10:47 | Reagovat

bude pokračování?

12 sienna-parvani-spenser sienna-parvani-spenser | 19. října 2013 v 21:41 | Reagovat

holky, nějak nestíhám, epilog dám zítra a pokud chcete i happy end pro Adriana, stačí napsat do komentů nebo chcete anketu???

13 Anet Anet | Web | 20. října 2013 v 10:20 | Reagovat

[12]: Jo adrian!!

14 Anet Anet | Web | 20. října 2013 v 10:29 | Reagovat

JInak ještě mohla bych si tě pls přidat do spřátelených s. ?

15 sienna-parvani-spenser sienna-parvani-spenser | 20. října 2013 v 15:31 | Reagovat

jasně, můžeš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama