18. kapitola - verze druhá

10. listopadu 2013 v 21:31 | Sienna Parvani Spenser |  Kapitoly
Tak holky, je to konečně tady...druhá, trochu jiná verze povídky. Doufám že se bude líbit a fanynky Dimitrije mi neutrhnou hlavu. Jinak tato povídku bude delší protože jsem dostala ještě nějaké nové nápady, které tam zařadím. Jinak nebudu zdržovat a řeji příjemné čtení.



Proberu se u sebe v pokoji a chvíli si nic nepamatuji. Na kraji mé postele sedí otec a na pohovce je moje matka. Co se stalo. Pak mě to najednou dojde. Adrian. Je nezvěstný, možná mrtvý.
"Kde je Adrian? Víte něco nového?" otec se nemá k odpovědi. To je snad poprvé, co mu došli slova. Odpoví mi matka.
"Zatím nevíme nic nového, ale všichni ho hledají."
"Musím za nimi. Musím ho jít najít. Je to všechno moje vina. Baba jestli se mu něco stane, nikdy si to neodpustím." Zase mi tečou slzy po tvářích.
"V žádném případě, Rose. Je to moc nebezpečné." Odpoví matka. Jí se snad nikdy neptal, co s do toho vůbec plete. Celý život se o mě nestarala a teď bude začínat? To ani náhodou. Obrátím se prosebně na otce.
"Uvidím, co se dá dělat. Hledat ho určitě nepůjdeš, ale alespoň bys mohla být u vyšetřování. Zkusím to zařídit. Měla si k němu tady nejblíže. Budeš první, koho se pokusí kontaktovat, kdyby se někde objevil."
"Ibrahime, to snad nemyslíš vážně. Rose tam nemůže být. Jenom by nám překážela v práci." To mě naštvalo.
"A proč ho nehledáš ty. Co tady jen sedíš. Udělej pro něj něco." Skoro na ní křičím.
"Někdo musí zůstat tady a dohlížet na bezpečí školy. Pokud jsou v okolí strigojové, musí se zajistit dostatečná ochrana."
"Nás chrání magie a navíc si jedna z nejlepších. Možná tě tam bude potřeba."
"Ale Adriana hledají ty nejlepší. Rose, je vůbec zázrak, že ho hledají. Normálně by se prohlásil za mrtvého a nikdo by ho nehledal. To jen proto že je to prasynovec královny se sestavil pátrací tým. Tvůj otec dokonce zapůjčil své stráže, aby pomohli."
"Děkuji ti, baba. Ani nevíš, co to pro mě znamená." Matka se tváří dotčeně, že si jí nevšímám, ale nemá se čemu divit. Měla mě vychovávat, ale to už se oblékám, abych mohla co nejrychleji běžet do budovy strážců. Je tam nezvyklý shon. Všude někdo pobíhá, na někoho volá. Skoro každý má telefon u ucha a s někým mluví. V kanceláři najdu Dimitrij a Albertu.
"Zjistili jste něco nového?" ani se neobtěžuji s pozdravem.
"Ahoj Rose," pozdraví mě Alberta "zatím jsme nic nezjistili, ale ty bys tu neměla být."
"To je v pořádku, nech jí tady." Ozve se od dveří moje matka. Co se stalo s jejím názorem, nevím, ale řekla bych že v tom má prsty můj otec, který stojí hned za ní. Dimitrij se na mě jen smutně kouká. Ví, že je to stejně jeho vina, jako moje. Ale já ho přeci musím najít. Musí být v pořádku, abych mu mohla říct, že ho miluji a že jsem si vybrala jeho, ale jak tu teď vidím Dimitrije, moje rozhodnutí má zase nějaké trhliny. Vzpomněla jsem si na náš polibek, byl tak upřímný a tak nádherný. V duchu jsem si dala facku. Na co to myslím, když je můj přítel v ohrožení života. V místnosti zazvoní telefon a všichni okamžitě zmlknou. Alberta se ohlásí a celý rozhovor je v ruštině, takže tomu nerozumím. Podle výrazu ostatních se nedá nic vyčíst. Mají svoji obvyklou masku strážců. Vteřiny se nekonečně vlečou, jak se modlím, ať už rozhovor skončí a já vím něco nového. Alberta položí telefon a na všechny se podívá.
"Našli stopu. Zatím to vypadá dobře. Lord Ivashkov by měl být zatím naživu, ale stěhují se. Ve skladišti, kde se dosud ukrývali už nejsou. Zase putují, ale naše hlídky je sledují. Neboj, Rose, brzy ho najdeme."
Musím si jít pročistit hlavu. Je akorát doba oběda. Lissa bude určitě v jídelně. Omluvím se a odházím. Nevím kam jdu, ale moje nohy mě intuitivně zavedly před budovu, kde je jídelna. Asi opravdu chci jít za Lissou a vše jí povědět. Vím, že bych neměla, ale stejně se to brzy rozkřikne všude. Tady se nic neutají. Dojdu do jídelny, ale na jídlo nemám ani pomyšlení. Rozhlížím se kolem a hledám Lissu. Najednou mě zezadu někdo obejme. Lissa.
"Neboj, Rose, oni ho najdou. Bude v pořádku, uvidíš." Takže už to ví celá škola. Super.
"Nevím, co mám dělat, Liss. Je to moje chyba, kdybych se nenechala políbit, byl by ještě tady a se mnou."
"Ty za to přeci nemůžeš, Rose. Ty si ho nepolíbila a už vůbec si nemohla vědět, že se zrovna vrátí Adrian. Navíc ho nikdo nenutil odjíždět bez ochrany." Její slova mě moc nepovzbuzují, ale aspoň to, že je se mnou mi trochu pomáhá. Sedneme si ke stolu a Christian je dnes nějak zticha. Žádné sarkastické poznámky. To bych mu taky neradila, ale stejně mi to k němu nesedí. Sedím a koukám před sebe. Na nic konkrétního. Jen tak koukám. V zorné poli se mi objeví Mason a povzbudivě se na mě usměje. Jako by říkal - neboj, dobře to dopadne. Celý oběd proběhne v tichosti a když už jsem byla na odchodu zpět do budovy strážců, Lissa se ke mně naklonila a povídá.
"Ty ho chceš jít hledat viď?"
"Samozřejmě, že ano, ty by si Chrise nešla hledat?"
"Právě, že ano, proto vím na co celou dobu myslíš. Pokud chceš, pomůžu ti utéct a můžeme jít společně." Její oči jiskří vzrušením.
"Liss, v žádném případě, je to moc nebezpečné a navíc, tvůj bratr by mě usmažil, kdyby to zjistil."
"To je právě ono, on i Christian by šli s námi, oba ovládají oheň a hodně by nám pomohli. Můžou smažit strigoje." Docela o tom začínám uvažovat. Pro Adriana bych udělala cokoliv, ale ohrozit život Lissy a dalších morojů se mi moc chce. Lissa si musela všimnout mého váhání, protože okamžitě dodala.
"Neboj, kdyby něco, řeknu, že jsem tě ovlivnila a ty si musela jít a navíc…Mason půjde s námi, aby bylo víc strážců."
"Cože, ty si o tom mluvila s Masonem? Kolik lidí o tom ví?"
"Už jen já." Ozve se Christian. "A taky do toho jdu dobrovolně. Chci t pomoct. I když ho občas nemůžu vystát, docela mi přirostl k srdci."
"Jen André o tom zatím není, ale on j pro každou špatnost." To je tím, že vyrůstal s Adrianem, jsou skoro stejní."
"Dobrá," kývnu nakonec. "Ale pokud se něco zvrtne, hned vypadnete do bezpečí, i kdyby jste mě tam měli nechat. Budete dělat jen to, co vám řeknu jasné?"
Oba nadšeně přikývnou. Pak už jen Lissa vyrazí přesvědčit Andrého a jdu zjistit nové informace ohledně Adrianova únosu. Strážce znají přibližnou polohu místa strigojů, ale čekají na východ slunce, aby měli krytá záda. Nikdo neví, kolik jich je. Taková blbost. Nemám čas se s nimi hádat a proto se zase omluvím, s tím že jdu běhat a rychle k sobě na pokoj sbalit nějaké věci. Nenápadně se proplížit ke staré chatě trámců, kde máme sraz. Už tam čekají. Přijdu blíž a málem upadnu šokem. Nikdy bych tam tuto osobu nečekala, ale co tu vůbec dělá?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anet Anet | Web | 10. listopadu 2013 v 23:49 | Reagovat

dimitri bude tamm dimitri...teda myslím..nebo její matka...nebo...uff..nevim..xcDDD tyjo..honem další!!!!!!!!!!!!!!! nesmíš nám totok dělat... dostanou ho zpátky jako strigoje..nebo bude furt moroj...nebo...jaj to je napínák....Kdy bude další?!! brzo..., že brzo?? :OOOOOOO jináč supr napsaný!!

2 Tessinka Tessinka | 11. listopadu 2013 v 18:56 | Reagovat

buď tam bude Dimitri,nebo Abe :D ale super kapitola :D rychle další :D

3 Nicole <3 Nicole <3 | 12. listopadu 2013 v 18:24 | Reagovat

Ahoj tvoje povídky zbožňuju a chtěla bych se zeptat jestli by ses někdy nestavila u mě na blog, ( http://va-ff-ajinekecy.blog.cz/ ) zkouším svou 1. fanfiction a já chci vědět co si o tom myslíš. Díky :-)

4 Elli Elli | 14. listopadu 2013 v 20:19 | Reagovat

Nádherně píšeš :-) zase dokonalá kapča :-) rychle  další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama