Status "milenka"

31. prosince 2013 v 13:47 | Sienna Parvani Spenser |  Fanfiction jednorazovky
Zlatíčka, tady máte jednorázovku. Není to fantasy, ale příběh ze života... Doufám, že se bude líbit, neukamenujete mě za něj a zanechápe alespoň nějaký komentář :-)



Nevím, kde mám začít nebo kde mám skončit. Vůbec nevím, co mám napsat. Ze začátku, když jsem tě poznala bylo vše nádherné. Ty jsi mi pomohl. To díky tobě jsem vyřešila své problémy. Ty jsi byl moje světlo, moje opora, moje síla jít dál. A teď? Teď jsi moje zkáza.
Jak to děláš? Je to snad tvýma očima? Jak to že ti nikdy neodolám? To určitě tvé uhrančivé hnědé oči! Ty si mě podmanily a pronásledují ve snech, v mých představách. Když jsem tě poznala, skoro jsem se nezmohla na hlásku a věř mi, že se mi to moc často nestává. Vidět tě, bylo jako spatřit zázrak světa. Jako potkat anděla vytesaného do lidské podoby. Byl jsi jako chodící polobůh, který byl řešení na všechny moje problémy. Řekl si mi o číslo a v tu chvíli jsem roztála. Rozpustila jsem se jako máslo a málem omdlela blahem. Na prvním rande jsem tě musela jít rozdýchat na záchod. Nebyla jsem schopná normálně uvažovat. Jak to jen děláš? Určitě ty oči! Jsou tak okouzlivé. Určitě by ti podlehla každá. Každá chvíle strávená s tebou je jako balzám a duši. Když jsem s tebou, létám. Když jsem bez tebe, umírám. Jak je to jen možné? Řekněte mi někdo, proč člověk nedokáže ovládat své city? Nechtěla jsem se zamilovat.Vím, že jsem nechtěla. Od začátku bylo jasné, že je to jen o fyzické přitažlivosti z tvé strany. Tak proč si mi říkal ty sladká slovíčka? Říkáš mi bohyně a když jsem s tebou, vážně si tak připadám. Když jsem bez tebe, je ze mě chodící troska. Ty mě ničíš. Víš, že na tebe myslím kudy chodím? Nevíš… protože ty se nezeptáš. Nic tě nezajímá. Máš svoji kariéru. Chápu to. Věř mi, že to chápu. Ale proč si mi to tedy musel udělat? Proč si znovu zavolal? Byla bych jen další zářez na dveřích, ale teď bych se netrápila. Zapomněla bych. Teď už to nejde. Když to tak děláš s každou, proč ne se mnou? Proč si zavolal i podruhé? Chtěl si mě znova vidět? Ty chvíle s tebou, jsou ty nejkrásnější v mém životě… ale stojí to za to, když ten zbytek jen přežívám. Skutečně nežiji. To ve mně dokážeš probudit jen ty. Víš, že bych s tebou šla i tisíce kilometrů daleko? Nevíš. Opět si se nezeptal. Ale já bych tu nechala všechno a všechny, jen abych mohla být s tebou. Šla bych tam, kde jsem nikdy nebyla a ani nechtěla být, jen proto abych mohla být s tebou. Usínat vedle tebe, hladit tvé dokonalé tělo a vidět tvůj úsměv. Ráno se probouzet pohledem na tebe. To je dokonalé štěstí. Každé ráno pohladit tvoji hruď, políbit tě na dobrý den a pak se jen těšit, až budeme zase spolu. Vždy jsem milovala peníze, majetek, ráda nakupovala, utrácela peníze a teď? Moje sny už nejsou materiální a to kvůli tobě. To, po čem teď nejvíc toužím se nedá koupit za žádné peníze světa. Toužím po tvé blízkosti. Po tvém pohlazení. Po tvém úsměvu, tvém spalujícím pohledu. Sakra, vždyť já ti taky na očích vidím, že po mě toužíš. Proč si to nepřiznáš? Nebo je to vážně jen tělesná touha? Nic jiného pro tebe neznamenám? Proč? Sakra proč? Moje srdce je na kusy a s tebou to nic nedělá. Byla jsem nezkrotná a nespoutaná. Teď tu sedím zkroušená na židli a přemýšlím, co dál se svým životem. Ještě měsíc. Ještě měsíc a pak mi zmizíš na dobro. Víš, že se mi o tom zdálo? Nevíš, neřekla jsem ti to. Ten den. Na letišti, když si odlétal, jsem ti poprvé řekla: "Miluji tě." Škoda, že nevím, jak to dopadlo, proč jsem se jen musela probudit. Pryč mi jen musel zazvonit ten odporný budík. Teď neznám tvoji reakci a nevím, jestli mám odvahu to udělat. Tak moc bych ti to chtěla říct. Tak moc, až to bolí. Kolikrát jsem se přistihla s těmito slovy na jazyku. Tak minimálně pětkrát za večer ti toužím říct ta něžná slova. Ta slova, která by mi změnila celý život. Myslím, že by si odešel. Už bych tě potom neviděla. Proto ti to neříkám. Proto stále nevíš, co pro mě znamenáš. Nebo víš? Vždyť mi to musíš vidět na očích. Každý to vidí, tak proč ne ty? Každý kolem mě vidí, že jsem zamilovaná. Nedokážu mluvit o ničem jiném než o tobě. Myslím na tebe skoro pořád. V noci o tobě sním a přes den vzpomínám na chvíle strávené s tebou. Pokud je láska tak složitá, už se nikdy nechci zamilovat. Bolí to. Vážně moc. Závidím lidem kolem sebe. Jsou tak šťastní. Já jim to přeji. Jen je nechci vidět. Nechci koukat jak si do ucha šeptají ty sladká slovíčka. Nechci vidět ty něžné polibky, zamilované pohledy a slepou oddanost tomu druhému. Stále věřím v lásku, ale už jí asi nechci nikdy zažít. Láska mě totiž bolí. Láska mě ničí. Sakra, jak já bych zase chtěla toužit po krásném autě, nové kabelce a nespočtu bot. Jenže jsem zjistila, že materiální věci mi tě nenahradí a to vážně nechápu, jak si to dokázal. Dřív jsem při pohledu do výlohy obchodu byla šťastná, rozzářená a maximálně spokojená. Nákupy mi dokázali vždy zvednou náladu. Bylo mi zle, šla jsem nakupovat. Byla jsem smutná, šla jsem nakupovat. Byla jsem unavená, šla jsem nakupovat. Ublížil mi chlap, šla jsem nakupovat. Teď ani to nezabírá. Chodím po obchodě, slepě koukám do stojanů a nic se mi nelíbí. Stejně to je i s ostatními muži. Chtěla bych se seznámit. Poznat někoho nového, ale problém je, že mě se nikdo jiný nelíbí. Zkoušela jsem to. Věř mi, že ano. Vždy ale jen chodím, koukám, nechám si maximálně koupit drink a to je vše. Nic jiného jim nedovolím. Já je totiž nechci. Chci jen jednoho muže na světě, ale ten nechce mě. Vím, že o mě jiní mají zájem. Vím, že se na mě stojí fronta, oni mi to píšou. Ale čím je ta fronta delší, tím víc já vím, že chci jen toho jediného, který v ní nestojí. Jak to jen děláš? Proč člověk chce vždy to, co nemůže mít? Tobě bych dovolila úplně všechno. Po čemkoli by si toužil, bych ti dala. Řekni mi co chceš a já to pro tebe udělám. Udělám vše na světě. Tak už to pochop. Pochop to a porozuměj mi, prosím. Budu stále doufat. Stále jen doufat, že se to třeba změní. Teď už budu jen čekat a doufat, že ti to taky dojde. Snad nebudu muset čekat moc dlouho. Jediná slza mi skanula z oka a já tajně doufám, že už je poslední.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elli Elli | 1. ledna 2014 v 1:30 | Reagovat

Ježiši, to je nádherra!!! :-D  :-D  :-D Kdy bude další kapitola?

2 sienna-parvani-spenser sienna-parvani-spenser | Web | 1. ledna 2014 v 15:46 | Reagovat

zlatka, další kapitola bude tak za týden...dřív mi to bohužel nevyjde, jelikož mám teď dvě práce a vůbec nestíhám...:-)

3 sincerity sincerity | 1. ledna 2014 v 17:51 | Reagovat

to bylo super, jen moc smutné :-(

4 Kačíí Kačíí | Web | 2. ledna 2014 v 13:55 | Reagovat

Nádhera, bylo to úžasné :-)  :-)

5 Anet Anet | Web | 3. ledna 2014 v 3:24 | Reagovat

tak tomuhle se říká nechutně zamilovaná... sakra at se sebere..jeden chlap z miliona nemůže mít všechno..prostě jedenje nedotupnej a na ní je fronta...jsou horší věci a sesypat se kvůlui chlapovi kterej tě ani nechce..max tě omrdat je blbost.. bolí to ano.., ale začneš se vtom topit jen tehdy kdy se opravdu necháš vtáhnout..ale jako jináč..suprově napsaný...;-)

6 sienna-parvani-spenser sienna-parvani-spenser | Web | 9. ledna 2014 v 14:40 | Reagovat

[5]: Anet, tak ti děkuji... Já vím, že jsem blbá, ale copak si člověk může určit do koho se zamiluje? JInak happy end se nekoná. Omlouvám se za čekání na další kapitolu, ale nějak nemám teď nápad. Ale určitě další kapča bude co nejdřív.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama