20. kapitola - verze druhá

19. ledna 2014 v 13:05 | Sienna Parvani Spenser |  Kapitoly
Holky, moc se omlouvám za takové čekání, ale prostě jsem to nějak nemohla vymyslet. Celé hodiny jsem seděla u otevřeného wordu a snažila se něco napsat, ale ono nic. Nějak mi došli nápady, ale kapitola už je napsaná a další bude co nejdřívě. Doufám, že se moc nezlobíte a bude se vám aslespoň trochu líbit. Přeji příjemné čtení a doufám, že zanecháte alespoň nějaký komentář. P.s. další kapitola bude do středy jako omluva za to čekání :-)



Cesta překvapivě utekla velmi rychle. Myslím, že jsem na chvilku usnula, protože najednou bylo všude světlo. Ve dne jsme měli obrovskou výhodu, protože strigojové se na sluníčku usmaží. Jenže morojů sluneční svit taky nedělá moc dobře a jsou slabší v používání své magie.
Asi po další hodině jízdy, přesně nevím. Čas se mi totiž hrozně vleče, minuty jsou nekonečné, jsme dojeli k nějakému skladišti. Zastavili jsme asi o dva kilometry dále, s tím, že dál musíme pěšky. V čele naší skupiny šel Mason, hned za ním šli Christian s Andrém, stále se dohadovali, kdo je lepší v používání své magie. Pak jsem šla já s Lissou a nakonec Dimitrij. Měli jsme přesně uspořádanou formaci, která by měla být bezpečná pro moroje.
Pomalu postupujeme lesem a mě se to začíná líbit méně a méně. Nechci, aby tu byla Lissa a zbytek. Je to pro ně moc nebezpečné. Nikdy jsem neměla souhlasit s tím, aby šli s námi. Mezi tím jsme došli až ke skladišti. Bylo velké a celé plechové. Vypadá opuštěně, ale to je jen zdání. Zatím nic neslyším, ale otočím se na Dimitrije. Ten jen pokrčí rameny. Myslím, že je prázdné, kdyby ne, oni by nás už z dálky museli slyšet. Měli jsme štěstí, že je den. Kdyby tu byli a byla noc, už by nás napadli. Hlavně, když tu máme moroje. Oni jejich krev zbožňují. Sakra, Adrian. Doufám, že je ještě naživu. Ale určitě ano. Miluji ho natolik, že bych cítila, kdyby se mu něco stalo. Kdyby umřel, určitě bych umřela taky. Vím, že ještě žije. Teď mě mrzí, že s ním nemám pouto, jako André s Lissou. Jak by s mi teď hodilo. Mohla bych cítit, jak je na tom. Věděla bych, kde je a jestli mu moc neubližují.
"Počkejte tady, já to obhlédnu z blízka." Řekl Dimitrij a než jsem stihla protestovat, vydal se dopředu. Celou dobu jsem nespustila oči z okolí, jako správná strážkyně. Ale taky jsem s nadějí pokukovala k dveřím skladu, jestli náhodou od někudy nevyjde Adrian.
Po pár minutách se vrátil Dimitrij.
"Venku jsem nic nenašel. Ale myslím, že uvnitř někdo je a už o nás ví. Byl schovaný za dveřmi. Takže, já půjdu dovnitř a vy počkáte tady venku."
"Tak to v žádném případě. Já jdu s tebou soudruhu. Jestli tam je Adrian, chci být první kdo ho najde, koho on uvidí." Při té větě se mu stáhl obličej bolestí. No tak rose, nemysli na to. Jdeš zachránit svoji lásku, kárala jsem se v duchu. Dimitrij už se nadechoval k odpovědi, tak jsem ho předběhla.
"A žádné protesty, pracuješ pro mého otce, pamatuješ?"
Jen si nešťastně povzdychl a nakonec přikývl.
"Dobře, ale uděláš jen co ti řeknu a nebudeš se sama pouštět do žádných akcí, jasné?" řekl tím svým učitelským tónem.
"Ano." Souhlasila bych se vším, hlavně aby mě vzal sebou. Doufám, že je tam Adrian a bude v pořádku.
"A co já? Já tam taky chci jít." Ozval se náhle Mason.
"Ano, my chceme taky jít. Přece proto jste nás vzali sebou, ne? Ovládáme živel, který je pro ně smrtelný." Ještě se přidal André.
"To neexistuje, neohrozím život morojů." Začala jsem se s nimi hádat.
"Prostě jdeme taky, Rose, tak se s tím smiř." Oponoval mi Christian. Dimitrij se zatvářil, že chce k tomu něco dodat, ale předběhla jsem ho.
"Dobrá, ale budete se držet za námi a v případě že se cokoliv stane, vypadnete. Jasný?" všichni přikývli, dokonce i Lissa o které vůbec nebyla řeč.
"Liss, ty počkáš tady v bezpečí slunečního světla s Masonem. Bude tě hlídat."
"Rose, to nemyslíš vážně, já přece nebudu čekat veku, když vy všichni budete vevnitř v ohrožení života. Já vás můžu vyléčit, když se cokoliv stane. Co když bude Adrian zraněný a bude potřebovat mojí pomoc." Sakra, dobrý argument, ale přeci tam nemůžeme vzít i Lissu nebo snad ano? Co když jí Adrian vážně bude potřebovat. Začala jsem o tom přemýšlet, když mě přerušil Dimitrij.
"Myslím, že by jsme se neměli rozdělovat. Když už půjdeme my čtyři, měli by jsme jít všichni. Lépe je tak ochráníme, když budeme pohromadě." To je pravda, pomyslela jsem si.
"Dobrá, musíme jít, dokud máme výhodu slunce, aby nás pořád krylo, kdyby náhodou. Já půjdu první a hned za mnou půjdeš ty, Rose. Pak bude mezi námi a Masonem schovaná skupina morojů a ty, Masone, půjdeš jako poslední. Musíš si hodně krýt záda, aby tě někdo nenapadl zezadu. Kluci, snažte se svoji magii praktikovat co nejméně, aby jste měli dost síly na útěk a svoji záchranu, kdyby se cokoliv pokazilo. Zkuste je třeba jen třeba jen trochu zapálit, aby jste odlákali jejich pozornost a my je dorazíme. Lisso, ty se vůbec do žádných akcí nezapojuj. Všichni všemu rozumí?" zeptal se svým učitelským tónem?
Naráz jsme přikývli a už se pomaličku plížili ke skladišti. Andrého obličej se najednou stáhl bolestí.
"Co se stalo? André, jsi v pořádku?" strachovala se Lissa.
"Jen se mi nějak zvedl žaludek a čím víc se blížíme ke skladišti, tím horší to je." Asi by měl zůstat tady, pomyslela jsem si.
To už jsme ale došli ke dveřím skladiště a Dimitrij pomalu otevřel, aby nakoukl dovnitř. Cestou nám rozdal stříbrné kůly, tak jsem si svůj připravila do ruky a všimla jsem si, že Mason udělal to samé. Vešli jsme dovnitř. Byla to malá místnost, něco jako předsíň. Vše bylo zatemněné, nebylo tu skoro vidět, až na malou, slabou žárovku, která vysela od stropu. Ta jen velmi málo osvětlovala prostor mezi námi a dveřmi dále. Poslední šel Mason a tak za sebou hned zavřel dveře. Jakmile zapadla záklapka, odnikud se na nás vyřítili tři strigojové. Jelikož byl ve předu Dimitrij, zaútočili hned na něj. Chtěla jsem mu pomoct, ale nějak dokázal to, že odrážel útok strigojů a ještě nám dokázal zabránit, abychom se mohli nějakým způsobem zapojit do akce. Během minutky vyřídil jednoho strigoje, už zbyli jen dva. Myslím, že je dobré znamení, že na nás zaútočili hned tři. Už jich tu moc nemůže být. Strigojové nepracují v moc velkých skupinách, na to jsou moc násilničtí a pozabíjeli by se mezi sebou. Snažila jsem se taky nějakým způsobem zapojit do akce, ale i když bojoval se dvěma najednou, vždy mi stoupl do cesty tak, abych se nika nedostala. V boji je vážně úžasný. Doufám, že jednou budu umět to co on, abych mohla takhle hlídat i Adriana. Ještě chvíli s nimi Dimitrij bojoval, když každému z nich náhle vzplála hlava. Překvapivě jsem se otočila na kluky a každý se soustředil na svého strigoje a snažil se ho rozptýlit. Dimitrij samozřejmě nezaváhal a jako správný strážce jim hned jednomu po druhém probodl srdce. Tohle se taky musím naučit, pomyslela jsem si.
"Kluci, to bylo skvělé. Jen si dávejte pozor, aby jste nezapálili celé skladiště." Pochválil je Dimitrij. Tito strigojové byli mrtví a my konečně mohli pokračovat.
Přešli jsme ke dveřím na druhé straně a strážce v čele naší skupiny odsunul posuvné dveře, které odhalili celkem prázdné skladiště. Občas tu byli sem ta poházené krabice, ani nevím s čím. Jinak tu nebylo nic až na židli, která stála uprostřed místnosti. Na té židli seděl Adrian. Vypadal, že ještě žije, ale je v hrozném stavu. Srdce mi zároveň poskočilo radostí, ale málem se mi při tom pohledu rozpadlo na milion kousků, jak jsem se o něj bála. Chtěla jsem se k němu hned rozběhnout, protože to tu vypadalo opuštěně, ale Dimitrij mě naštěstí zadržel včas, jinak bych jim hned vpadla do pasti, ale to jsem zatím nevěděla.
Z temna protější strany místnosti se ozval hlas, který jsem dlouho neslyšela a myslela, že už ani nikdy neuslyším. Jak to jen možné, nechápu.
"Ahoj Rose, už jsem myslel, že nepřijdeš. Rád tě po tolika letech opět vidím." Z toho hlasu mě mrazilo. On promluvil z temna protější strany místnosti. Byl to hlas, který jsem dlouho neslyšela a myslela, že už ani nikdy neuslyším. Jak to jen možné? Nechápu to.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 19. ledna 2014 v 13:55 | Reagovat

Kráááásné :-) Už se těším na další :-)

2 Supercrazy7 Supercrazy7 | Web | 19. ledna 2014 v 18:13 | Reagovat

:-D Díky :-)

3 Tessinka Tessinka | 19. ledna 2014 v 20:07 | Reagovat

moc povedené :D

4 Kačíí Kačíí | Web | 21. ledna 2014 v 9:00 | Reagovat

Nádhera :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama